CK BSP: Rakousko- Slunečné údolí

07.09.2025 18:00

Po letošní jarní akci  CK BSP ve Slovinsku je tady další bikování a poznávání míst v zahraničí.

Zvoleno bylo Slunečné údolí v Rakouských Alpách.

Prý je to území v Rakousku s nejvíce slunečních dní v roce. Tak doufáme, že se to potvrdí.

Ubytování se našlo poměrně hladce a za slušné peníze. Po oslovení kamarádů z B.S.P. se nakonec našlo sedm borců co se nebojí kopců a chtějí něco zažít a poznat. Účastníci: Rosťa, Luboš, Mori, Pepa, Petr, Kadlík a Míla.

Zde musím jedno uvést na pravou míru. Původně měl jet samozřejmě Milan, jenž jako zakladatel naší CK nemůže vynechat. Jenže si v práci zlomil ruku (tu historku si nechte vyprávět) a tak se hledal náhradník. Míla je skvělá náhrada, a tak je nás sedm jako na začátku.

Porada před akcí byla malá a rychlá po jednom cykločtvrtku v zatáčce. Auta a jejich posádky se určili, jenže jako obvykle se to předělalo, ale tentokrát k lepšímu. Luboš si koupil nový vůz a že ho chce pořádně projet, a tak navrhl, že vezme bágly a já sám kola dovnitř auta. Domluveno. Kadlík se vyvléknul ze všeho a odjel na dovolenou. Možná stihne alespoň odjezd. Milan nám zajistil a dodal pivo. Díky. Maso je naložené. Kola taky.

Start je plánován na 4:30 h od Kadlika a pak cca 470 km na cestě. Vyrazili jsme na čas a cesta probihala naprosto v pohodě až na jedno malé zaváhání na dálnici před Salzburgem. Malé zajížďky bylo využito na odskočení s pískem a pak už je hurá do cíle.

Protože jsme měli ubytování až od 16:30 h a na místě byli už po poledni, tak se převlékáme na parkovišti a vyrážíme na malou projížďku. Cestou se zastavujeme na oběd v pizzerii a koštujeme místní pivo. Podle vody až ke hradu Finstengrün, kde nás čekalo pěkné ostré stoupání. Pak ještě okolo jednoho hradu Moosham a hurá do cíle.

Tam nás čekalo nemilé překvapení. Kód na odemčení schránky na klíče, který nám zaslali jaksi nefungoval. Hledání telefonního čísla chvilku trvalo a ještě štěstí, že s námi je Petr a hovor v angličtině úspěšně vyřídil. Ufff bylo to trochu na nervy, vše nakonec dobrý. Vybalovaní a ubytovávání je vždy zábava. Hlavně když je u toho Kadlík. Všichni hotovo a Kadlík sedí na záchodě. Barák je parádní a rychle zabydlen.Protože byla lednice vypnutá odnesli chlapci nějaké to pivko do horské řeky, která teče hned vedle. Dnešní večeři si každý zařídil každý podle svého a potom bylo dohadování o zítřejší trase. Rozhodovalo se mezi dlouhou lehčí nebo kratší těžší. Zvítězila dlouhá varianta, která nás zavede k místním jezerům.

Tak zítra pokračujeme. Dneska jsme najeli 45 km a nastoupali 500 m.

Ráno byl start přesně v deset a cíl byl jasný. Dlouhá cesta údolím a pak pěkně nahoru k jezeru Rotgüldenseen. Počasí bylo nádherné slunečné. Což jsme taky doufali, když se hledala destinace. Když Slunečné údolí tak musí být slunečno. Po údolní silnici, kde byl minimální provoz jsme dojeli do opravdu malebné vesnice Muhr a potom se začalo stoupat k jezeru. První část stoupání bylo klidnější, ale nebylo zadarmo. Dojeli jsme k přečerpávací nádrži a tam se s námi rozloučili Petr a Kadlík. Ostatní pokračovali dál až k závoře, kde byl zákaz vjezdu kol. Chvíli jsme koukali kudy by se to dalo objet, ale nic nebylo objeveno. Tak hurá zákazem nahoru. 2,9 km a 400 výškových metrů před námi. No bylo to "pěkný"! Nahoře krásné jezero a super hospoda s příjemnou obsluhou.

V jeden okamžik to vypadalo, že máme halucinace, protože se nám začali zjevovat psy. Nejdřív tam ležel jeden pak dva pak tři a všichni byli stejný. Nakonec byl za rohem ještě jeden. Akita inu bylo to krásný plemeno. Leželi mezi dveřmi a měli lidi úplně na háku. Polévka a domácí těstoviny plus jeden Radler a pak hurá dolů. Několik zastávek po cestě dolů kvůli brzdám. Cesta domů byla v pohodě a už jsme se těšili na tradiční tatarák při jehož přípravě Kadlík zaměstnal všechny okolo sebe. Ještě před tím se Mori, Rosťa a Míla šli vykoupat do místní horské řeky. Proud byl dost silný a Moriho s Mílou málem odnesl do moře. Pak už večeře a večerní pohoda. Najeli jsme 77 km a nastoupali 1200 mě.

Dnešní den nám tady počasí hrozilo deštěm a tak se řešilo zda se pojede krátká nebo dlouhá trasa. Nakonec byla zvolena krátká a i  tak se vyrazilo o něco dřív. Petr si dal dneska odpočinkový den a mi ostatní vyrazili. Hned na začátek bylo malé ostré stoupání ve městě Maripfarr. Pak krásný přírodní trail. Poté nás čekalo jedno asfaltové a pak šotolinové stoupáníčko. Když nahoru tak to pak musí jít dolu. Byl to fofr po šotolinové cestě a dole se oddělil Kadlík.  Ostatní pokračovali za dnešním vyvrcholením u dalšího horského jezera Wirpitschsee, ke kterému se jelo krásným údolím podle řeky Lonka. Nejdřív to šlo krásně pozvolna a Mori nám předvedl i ručkování po tyči přes vodu, ale pak se cesta začala pořádně stavět a ke konci měla sklon až 25%.  Ta cesta byla zase nepřístupná pro cyklisty, ale opět jsme to porušili. Omlouváme se, ale když tam můžou jezdit auta tak proč né mi bikeři!? Kdo to čte tak to nikomu prosím vás neříkejte!!! Po cestě krásné vodopády, výhledy a na konci mělo být občerstvení. Ještě před vrcholem jsme se dohodli s ohledem na počasí, že se na vrcholu nebudeme zdržovat a jídlo si dáme v některé z hospod které jsme minuli cestou nahoru.

Dobré rozhodnutí, protože nahoře nic nebylo. Teda bylo tam krásné jezero, ale žádné jídlo ani pití. Obléct bundy a hurá opatrně dolů. Zastávka na vynikající polévku, jedno pivko a upalujeme dál. Trasa, která byla naplánována dál se ukázala nesjízdná, a tak se jelo po silnici. Našli jsme Kadlika a Petra v hospůdce a pak už jeli domů.

Původně mělo být grilování, ale déšť se nakonec postavil proti. Večeři vyřešil každý ze svých zásob.

Po včerejším dešti nás dneska čeká královská etapa do nejvyššího místa našeho víkendu. Pyramidy na vrcholu jednoho z mnoha horských sedel nás lákají, a tak bylo rozhodnuto, že se zase budeme trápit do kopce. Převýšení bude opět mimořádné, a tak se ne všichni této trasy zúčastní. Start trošku posunujeme, protože venku je poměrně nízká teplota. Při tom čekání bylo zjištěno, že pivo nám v lednici vytěsňuje jakoukoliv jinou stravu. Kadlík se tři dny snaží upozornit na několik věcí, které udělal a požaduje za ně pochvalu. Jako třeba "šestka piva na stojáka v lednici" nebo "nalezení pytlů na odpadky ". Bylo toho určitě víc, ale kdo si má ty "keci" všechny pořád pamatovat.

Nakonec se vyjelo na čas, ale ze začátku podle řeky nebylo opravdu moc teplo, ale před začátkem stoupání jsme uviděli slunce. Začalo odkládání oblečení a pak dlouhé stoupání do 1820 m kde na nás čekalo v horské chatě Wildbachhütte výborné občerstvení a k tomu místní muzika. Po jídle následovalo výškových 200 m k hlavnímu cíli dnešní královské etapy. Kamenné pyramidy ve výšce 2000 asi ještě nezažili magory kteří tam doslova vynesli kola, aby si je prohlédli. Udělalo se pár fotek a pak se hledala cesta dolů. Našla se! Spadli jsme zpět do města Lessach odkud se začalo stoupat na druhou stranu údolí. Nahoře Mori prohlásil, že jsme dneska už 2x vyjeli výš, než je Sněžka. Následující sjezd byl opravdu fofr. Ze začátku serpentiny po šotolinové cestě a pak po silnici kde byla naše rychlost až 80 km/h. Jedno pivko a káva v Tamswegu a potom už poslední km putování po vrcholech a údolích v této části Alp. Najeli jsme 50 km a nastoupali 1400 m.Ještě proběhlo koupání v ledové řece a pak již závěrečná večeře  grilovačka steaků.

Končí další povedená akce a s radostí můžeme říct, že se nestalo nic nepříjemného. Ať už se to týká defektů nebo nějakých technických problémů. Hlavně nikdo neměl žádnou havárii a to je skvělé. Už včera se začalo řešit kam bychom jeli příští rok. To je skvělé, že i přes náročnost tras máme chuť do podobných akcí jít pořád znova a znova. Něco už v hlavách máme a věřím, že to brzo dáme na naše stránky B.S.P. (něco už tam visí z původních nárhu – v sekci PŘIPRAVUJEME /Milan/).

Najeli jsme celkem cca 220 km a nastoupali 4300 m.

Díky a naše CK BSP se bude zase těšit. /Rosťa/

FOTKY vše.Videa (více) budou později – po zpracování….pořadí fotek, datování bez záruky ...postahováno tak jak to nějak přicházelo bez ladu a skladu /Milan/