Cykločtvrtek č.3
Tradiční sraz u Ostrova v 16
:30, trasovodič Luboš ml.. Na startu trasovodič, Petr, Jirka S. a Díba. Vyrážíme přes park, Vlkovsko a Knyk k Volskému vrchu a kolem něj k Altánu smíření se dvěma studánkami – Jelení a Svatohubertskou. Od Volského vrchu pod studánky to byl asi nejhorší úsek, větve všude a na cestě bláto a hluboké koleje. Z kopce do Horní Krupé a hned zpátky směr Sedletín, zatím ještě do lesa. Dál pod Lysou, výšlap do Lysé stojí zato. Chlapci si nechali čůrací až na kopec. A z kopce zase do Horní Krupé a Dolní Krupé a na Chrast. V Chrasti dvakrát doleva a zase zpátky na Dolní Krupou. Byla to motanice. Zaslouženě z kopce směr Kojetín a skoro po žluté na Ronovec. Ještě před odbočením na louku jsem slyšel zezadu něco ve smyslu, že se tam blbě chodí, tak proč my na kole. Pro ty panoramata. Lesy zmizely a přes ty planiny jsou úplně jiné výhledy. Kolem Ronovce směr Břevnice. U prvního domu říká Jirka S., že asi píchnul a ono jo, zadní kolo prázdné. Duši neměl, jen lepítka, duši poskytl Díba, u dalšího domu jsem zapůjčil normální pumpičku a tak oprava byla cobydup, Díba si ani nestačil popovídat. Pak už jen do HB a k Hubertovi, tam nás tedy zrovna jako na potvoru odmítli, že s koly dovnitř nemůžeme. Další volba Červený hrádek, zahrádka hlásila otevřeno, ale vstup pouze přes hospodu. Do třetice U Hnáta, hurá, tam to vyšlo. Zrovna došla 10°, musel se narážet sud a pivo pak nechutnalo bůhví jak. Jen Jirka S. si pochvaloval Plzeň. Jo a ještě k dalšímu osazenstvu zahrádky, byl tam náš známý, víc osobně Karlův, co nám haněl naše dresy do buziků. Tentokrát bez incidentu. Každý dal dvě pivka a jelo se domů, na delší sezení to venku ve stínu nebylo.
U mě 40 km, trochu víc kopcovitých, s 601 nastoupanými metry a SK 15. /Luboš ml./
