Hory: Portášky
Tak a máme za sebou druhý ročník akce VÍKEND NA HORÁCH (21-23.1.2011). Tentokrát jsme vybrali penzion TOPAS na Portáškách. Po několika různých změnách se nakonec složení ustálilo na počtu 19 lidí. Milan, Honza, Karel s Přemkem, Jirka s Verčou, Jarda, Pepa, Standa s Janou, Petr, Bohouš, Zdenek, Martin a 6 lidí od Jirky (Chotěboř).
Jako předvoj vyrazil již ve čtvrtek Martin. Zjistil, že chata stojí, je v provozu, na sjezdovce je sníh a dokonce se v noci spřátelil s „domorodci“. Takže my jsme mohli v pátek ráno v klidu vyrazit. Chotěbořská parta jela z Chotěboře a my ostatní jsme se sešli u Milana. Dokonce i Karel přijel poměrně včas i se svým „novým“ vozem, který má asi koupený od pošťáka Ondry – viz foto (kucí to byl teda nápad, co s tím asi tak ten chudák Karel měl v neděli dělat, ale mezi náma – výbornej nápad a myslím, že pokud by se ho to osobně netýkalo, tak by ho stejně ocenil i Karel).
Cesta uběhla poměrně v pohodě a už jsme byli pod sjezdovkou. Chvilku jsme čekali na skútr, který by nám odvezl věci – nakonec toho bylo na čtyři vozíky. A pěšky (teda samozřejmě se i tady našla vyjímka – Standa se vnutil na skútr jako spolujezdec. No a už jsme byli na Topasu. Počasí bylo víc jak skvělý. Polojasno se sluníčkem, něco málo pod nulou, sněhu habaděj. Chvilku nám trvalo, než jsme se rozvrstvili do přidělených pokojů a hned potom již někteří hladoví vlčáci vyrazili na svah honit první lyžokilometry. My ostatní jsme si v klidu počkali na naražení piva a rozvážně jsme popili, zvážili svoje možnosti a pak hurá do lyží a do svahu. Svah už byl od rána trochu vyježděnej“, ale stejně to bylo pěkné lyžování.
A pak už do tepla chaty. Pivo, svačinka, pohoda. Večeře (výborná-řízeček) a pro změnu pivo ale i kořalečka proběhla kolem….
Sobotní ráno. Sluníčko vychází nad údolím, modrá obloha a teplota venku na stěně chaty se během snídaně dostala z -5°C na +13°C (na sluníčku, na zdi). A zatímco se většina výpravy chystala na sjezdovku, kde nakonec všichni s malými až velkými přestávkami strávili prakticky celý den, tak běžkařské družstvo (Milan, Petr, Jirka) se chystalo na vyjížďku do hor. Na Portášky jsme se nechali vyvézt a už jsme funěli na Růžohorky (1360m.n.m). Neměli jsme žádný plán, a tak když nám paní na chatě Růžohorky řekla, ať vyrazíme na Sněžku, tak jsme si dodali odvahu a šli do toho (nikdo nelitoval). Původně jsem tady nechtěl moc rozmazávat tu situaci, že jsme z Růžohorek na Sněžku použili lanovku, ale když už to Petr po dojezdu začal vyprávět, nic jiného mi nezbývá. Po cestě nahoru jsme si užili až kýčovité výhledy přes ojíněné a zachumelené stromky až daleko do nížin. Na Sněžce bylo vše trochu jinak. Bezvětří, sluníčko ale skoro na všech stranách jsme koukali odshora na mraky – krása. Občas se to někde otevřelo a to pak byly nádherné výhledy – Obří důl, Luční bouda, nížiny….. Byli jsme i svědky krásného přírodního úkazu – kruhové duhy. Slunce do mraků na Polské straně obtisklo stín celé Sněžky a vedle vrcholu se ukazovalo „slunce“ – kruhová duha. Na fotkách to není až tak vidět, ale bylo to nádherné pokoukání. A honem dolu. Vyráželi jsme za plného slunce, ale ještě než jsme došli do sedla již jsme byli v mlze mracích. Proti nám šel na Sněžku polský zájezd v počtu snad 100 lidí. Ze sedla jsme již přes Úpské rašeliniště vyrazili na běžkách. Bílá tma s prosvítajícím sluncem a s kolísavou stopou. Luční bouda. Lehká svačinka v podobě jablka, sušenky a slivovice a už jsme šplhali na Luční horu (1547 m.n.m). Tady se nám u Památníku obětem hor, ukázal na chvilku krásný výhled ( musím se pochválit za pohotovou a krásnou fotku) na Sněžku, která na nás vykoukla z mraků. Sjezd na Výrovku, kde jsme si dali malé občerstvení. Bufet Na rozcestí, Liščí hora (1363 m.n.m), Lyžařská bouda, Lesní bouda (občerstvení) a odtud po magistrále v konečně krásné stopě jsme sjížděli zpět k Úpě. Museli jsme se trochu ptát a za radu od vlekaře se Petr odvděčil lokem slivovice z placatky, což vlekař okomentoval slovy :“koukám, že už jste skoro na dně“. Jen jsme doufali, že myslel obsah lahvičky a né náš stav, protože jsme se tak necítili. Kousek pěšky a už jsme byli v Úpě. Odtud opět kousek pěšky-tentokrát do kopce k Topasu – najeto celkem cca 30 km. Nebylo to tentokrát až tolik o běžkách, protože jsme část trasy běžky nesli a ani na zbytku jsme si moc neužili běžkařských stop, ale bylo to o zážitku (v zimě na Sněžce za skoro ideálního počasí). Jirka, který toho ještě neměl dost si vyrazil na večerko s Verčou. My ostatní jsme se přidali ke zbytku výpravy…..pivo, večeře (opět výborná – gulášek)-i Karel porušil „svoji dietu“. Karty, hromada keců –prostě pohoda. Víkend na horách s BSP.
Neděle ráno. Slunce již se muselo drát do údolí přes mraky a dařilo se mu to se střídavými výsledky. Všichni jsme po snídani vyrazili na svah. Dá se říct, že každý sjezd byl jiný – a to z hlediska počasí. Slunce, mlha, chumelení…. Postupně odpadali jednotlivci a skupiny a odjížděli domů. Jako poslední jel Karel, Přemek, Milan. Museli jsme posbírat zapomenuté věci (jak mohl Díba jet domu bez bot je neuvěřitelné????).
A co závěrem? Celý víkend měl jednu chybu. Neudělali jsme si společnou fotku !!!
Jinak počasí bylo víc jak skvělé (obzvlášť v kontextu s počasím v minulých dnech), nikdo se nezranil….takže samá pozitiva.
