Okolo ČR - šestá část

29.05.2023 21:00

Pátek odpo, všechno stíhám, zabaleno bylo a tak hop na kolo a rychlý sjezd na nádraží, vlak má zpoždění a tak jedna plechovka. V Brně mraky času na přestup a tak plechovka…. Dovolená! Hodonín ubytování, pivko a spát…

Sobota ráno v osm modrá obloha, sluníčko, jen fouká vítr, samozřejmě proti, čekal na mě na každém výjezdu z lesa, fakt všude, celý den. Odjezd podél Moravy, cyklostezka měla být uzavřena z důvodu rekonstrukce, ale intenzivně jsem koukal do navigace a cedulku zákaz vstupu na stavenisko jsem asi přehlédl, takže pohoda, pak Baťův kanál a už stoupám do Bílých Karpat. Malá chyba v trase - přehlédl jsem oboru, kde se kolo muselo pouze tlačit, takže z toho bylo 5km tlačení kola oborou. Že jsem si pokazil průměr, jsem neřešil nejezdím na průměr, takže krásná krajina, tůně, potoky, jeleni i daňci, ale krásný puchýře na patách a když jsem vylezl z obory tak jsem byl totálně mimo trasu, takže rychlá změna plánu a po brutálním sjezdu jsem na trase. Panoramata stoupání sjezdy stoupání sjezdy bláto, kořeny, ale i asfalt. Tvarožná Lhota tady jsem byl s rodinou i s BSP, takže jsem využil znalosti a našel hospodu pivko a langoš a valím dál. Byla ještě jedna zastávka ve Vápenné. Zelňačka, kofola, Regent. Kvalita sestupná- zelňačka super, regent nešel dopít a pak už jen závěrečné troj-stoupání až do 800 m. Tady byla teda zima jako prase a sjezd do starého Hrozenkova. Motorest, ubytování večeře pohoda.

Ráno modrá obloha, sluníčko -jak taky jinak- a stoupám. Na 6 km 300 m…pak singltreková cesta s blátem (toho tady všude bylo dost všechny 3 dny, muselo tady fakt hodně pršelo). Sjezd dolů, brzdy ubývaly pod rukama do Koutů,290 m.n.m.!! Hmm, ale to nebylo k jásání! Bylo přede mnou někde 1065. Brumov-Bylnice, zaniklý pivovar a potom podél řeky (opět závist krásné cyklotrasy podle řeky), Nedašov, otevřená hospoda (tady už jsem kdysi byl s ženou vlastní, a ty chlápci co tu pily slivovici a pivo, byli snad stejný jako tenkrát – alespoň podle keců). Pizza, pivo, kofola a jedu dál. Za zmínku stojí stoupání na Makytu 920 m., kdy poslední poslední kilometr jsem kolo táhl za bowdeny a dolů jsem ho pak sváděl. Totálně neprůjezdné, pak opět singl, ale s popadanými stromy a blátem – takže přenášení už vím, že Makyta není jen moje super vrtačka, ale i kopec který už nikdy nechci jet na kole. A pak přes Slovensko na sedlo Kohútka, kofola, pivo a stoupám na malý Javorník, Stratenec (1065) a těsně míjím velký Javorník a sjezd do Kasáreň. Ubytování turistické, ale nikde nikdo, takže rychle sprcha a hledání otevřené hospody, podařilo se trochu občerstvení a spát – dokonce ani eura nebyly potřeba.

Ráno šedomodrá obloha, ale nefoukalo, sluníčko se dralo a tak hurá na to. Prasklý popruh na báglu jsem trochu opravil a tak sjezd do Makova. Trail z půlky sjezdu uzavřen a tak dolů ke státovce po asfaltu. Trochu zajížďka, ale hlavně jsem se na trasu vracel po státovce mezi kamiony. Hned jsem se zahřál…trochu strachy a taky jsem do toho šlapal. Snídaně na benzínce, jen bez kafe, no byl jen automat a jen na eura. No a pak kousek po chodníku a pak hop do kopce do terénu. Sjízdných úseků málo, snad nebyl km abych nemusel šlapat, těžký terén a těžké kopce. Nahoru dolů, tak nějak v rozmezí 700-850 m.n.m. Bumbálka. A pak zas znovu nahoru dolů, tlačit i těžké sjezdy. A pak jsem utrhl skoro celý vzorek z boty. Takže na levé botě mám kufr a zbytek špičky a k tomu kus paty. Jak špička, tak pata visí na kousku, chodit se v tom moc nedá (je to jako chození na podpadku, který je pod špočko nohy) a tak vymýšlím náhradní trasu-bez chození. Sjíždím k přehradě Šance, objedu ji a jsem v Ostravicí. Koupím lístek na vlak a je čas i na návštěvu minipivovaru, který má bývalý kolega. Není přítomen a tak 2 piva, míjíme se na odjezdu, ale už není čas, vláček jede…..

Takže trasu jsem v závěru trochu nedodržel – kilometry souhlasí, ale posunul se cíl…Dá se říct, že to byl nejtěžší úsek. Ujeto 102+84+52= 238 km. Nastoupáno 1988+2391+827=5.206 m. Podle Garmina jsem si udělal osobní rekord v nastoupených metrech v jednom dnu. SK: 24,6+28,5+15,9=21,9 (23 v tabulce je průměr). Počasí vyšlo supr, takže další úsek za mnou. Opět to nebylo o ujetých km, ale o nastoupaných metrech. Tentokrát životní rekord v počtu utlačených km. Prostě - CESTA JE CÍL./Milan/