Cyklovíkend č.42. Ždánický les a Chřiby. Napřed to vypadalo na rekordní účast, ale nakonec po pár odhlášeních se vše dostalo do současného standardu. 12 lidí. Letos novinka: rozdělili jsme se na pěšáky (Milan) a cyklisty (Petr, Luboš, Roman, Jirka, Míla, Cibulka, Karel, Kápa, Marťas, Kuchťák, Jarin.

Na poradě před cyklovíkendem jsme se nějak rozdělili do aut a jako obvykle to pak bylo trochu jinak, ale nějak jsme dorazili všichni do Stupavy, do chalupy U Čtyř Růžiček, a to včetně Luboše, který vyhrožoval, že přijede až v pátek večer.

Svačinka, pivko, seznámení „členů výpravy“, kteří se neznali. A můžeme vyrazit. Tedy já pěšák-Milan odcházím. Cyklistům to trvalo déle….

Vystoupal jsem na zříceninu hradu Cimburk. Mimo hezky opravovaného hradu, tady bylo i občerstvení, a tak se pivko v tom teple, které bylo, hodilo. Pak další stoupání na Horu Sv. Klimenta – poutní místo Sv. Klimenta, zvonička a zajímavá historie tohoto místa. A pak poslední stoupání na Ocásek. Nejvyšší bod dnešní trasy. Vrchol kopce tvoří přírodní rezervace Ocásek s obrovskými staletými (myšleno 100 a více let, průměry kmenů metr a více) buky. Většina ještě stojících, ale byly i padlé a to pak přišlo na řadu většinou obcházení, protože přelézt to nešlo. Vrchol 553 m.n.m.. Vrcholové foto, vrcholové pivo. A pak už postupné klesání do základního tábora. Po cestě jsem ještě viděl neuvěřitelnou kolonii kotrčů. A Keltské kameny, odkud byl krásný výhled na Stupavu. Na chalupě jsem byl první, a tak jsem se trochu zkulturnil a čekal na ostatní. (16,67 km, 573m, SK 34,3)./Milan/

Po zabydlení, občerstvení a převléknutí vyrážíme na páteční trasu. Část z 11 bikerů vyrazila napřed a po telefonu od Pegyho si dáváme sraz na pomyslné návsi, u hasičárny. Navigátoři – já, Kapli, Cibulka a Jarrica, GARMIŠE NEPOČÍTÁM. Z místa od hasičárny ukázala navigace náhradní trasu a tak po ní vyrážíme, byl to docela zážitek hned na začátek, nejlehčí převod a vzhůru ke kravám na pastvinu. Pak hned zase dolů k silnici a jsme na trase, na vydýchání pěkně po silnici směr Koryčany, hned za Stupavou zážitek s asi 20 kg divočákem v silničním příkopu, který byl patrně po sražení dost „mimo“.  Foto a šlapeme dál až k vodní nádrži Koryčany a zde doleva a do kopce.  V kopci úprava trasy pro nesjízdnost a za chvilku jsme zase na trase, lesní cesty a po silnici serpentinkou dolů, levá vracečka a zase po cestě do kopce. Počasí super, sluníčko a přes 20 °C. A zase z kopce a to bylo tento víkend dost obvyklé. Blížíme se k Bohuslavicům, se zajížďkou na bývalé hradiště, což dost bikerů nedokázalo ocenit. A začínáme mít hlad. Z Bohuslavic po pěkné asfaltové cyklostezce podél železnice a při nájezdu na lesní cestu do kopce Jarrica hlásí defekt předního kola, výměna duše a část pomalu zdolává kopec a nahoře se čeká, abychom pokračovali dál společně. V Lovčicích žádná možnost jídla a to necháváme na Ždánice, místní domorodkyně nás ochotně navede a my zastavujeme v Restauraci Radlovec. Obsluha nic moc milá a usměvavá, ale jídlo a pití a i kávička se zákuskem dobré.  Po zaplacení, se vracíme asi 150 m z Zámku Ždánice, zavřeno a z info tabule zjišťujeme, že je od roku 1992 v soukromých rokách.  Nějaké foto a hurá dál  po trase. Na jedné lesní křižovatce je ukazatel na zaniklou ves a tvrziště Konůvky, bylo to 500 m z kopce, na místě nic moc k vidění a tak zpět za částí, co je zaniklá ves nezaujala. A tak zase společně po lesních cestách na Haluzice a Jestřabice. Z Jestřabic do Koryčan to bylo po frekventované silnici s perfektním pohledem, jak se pojede z kopce a pak zase do kopce. Projíždíme Koryčany a odbočujeme směr Stupava, kolem vodní nádrže Koryčany a jsme na chalupě. Cestou zpět někteří hledali divočáka, ale nenašli ho. Já se otočil a jel podpořit Karla, dovést celou skupinu zdárně do cíle a divočáky jsem našel asi o 150 m dál v lupení už mrtvého.

Plánovaná trasa měla mít 61,5 km a nastoupáno  900 m, nakonec to bylo víc, mě to dalo 75 km a 1304 m. Cibulka 70 km a 1237 m. /Luboš/

Po příjezdu na chalupu zde už Milan odpočíval a Karel se k němu přidal, práci na večeři vzali do svých jeho pomocníci a tak se večeře samozřejmě zase povedla, Karel dochutil a dohlížel na tatrák. Cibulka si nedal říct a tak nás jeho brambora zase dorazily a to doslova, ale byly skvělý. /Luboš/

Příjemný teplý podvečer přešel plynule do studenějšího večera. Pár historek, ze kterých jsem si kvůli zapamatování zapsal dvě: Karel říká „sem tak unavenej“…A Roman na to „ne ty jsi jen tak blbej“…a když došel sud, tak u toho zrovna stál Cibulka a tak se pokoušel narazit další a hrubě se mu nedařilo a říká „mě to nejde, protože se toho bojím“ což Petr kontruje „to proto že furt piješ ty lahváče“. Večerní Cibulkovi suprové pečené brambory a při nich Luboš rozjíždí diskotéku při které se postupně rozcházíme do pelechů./Milan/

Sobota ráno, vymetená modrá obloha, sluníčko, snídaně. Společné foto a vyrážíme. 11 bikerů směr Koryčany… a já (Milan) směr hrad Buchlov. Buchlov, Sv.Barborka, Buchlov, pivo, polévka, prohlídka hradu s krásným výhledem z věže. Odbočku na Karlovu skálu jsem minul, a tak nemám dárek pro Káju,,…pak podle Dlouhé řeky a po Cyrilometodějské závěrečný 200set!! metrový stoupák nad Stupavu a po bahnité cestě do vsi. O něco později dorazili i bikeři. (22,75 km, 800m, SK 35,2)./Milan/

Avizovaný odchod Milana na pěší túru v 09:30 hodin se společnou fotkou, která se fakt povedla. Vypadalo to fakt jako Morávkova jedenáctka.  Směr odjezdu stejný směr Koryčany, tentokrát pěkně společný po silnici, za Stupavou pravá odbočka a do kopce.  Dlouhého kopce, nahoře odbočka na zříceninu hradu Střílky, pohledy a foto a zpět. Už cestou na hrad chytil Pegy klacek do přehazovačky a byl z toho problém na několik úprav a oprav a konečné doladění na chalupě a to bylo z technických problémů za víkend vše. Počasí zase perfektní sluníčko a dost přes 20°C.  A tak zase pěkně nahoru a dolu lesními cestami a odbočkou na rozhlednu Brdo na nejvyšším vrchu Brdu. Výhledy parádní, někdo i občerstvení stačil nějakou tou plechovkou koupenou na kase k rozhledně.  A pokračujeme dál, míjíme několik hraničních kamenů panství a mostní pilíře Na Salárně až zastavujeme na občerstvení v Lesním penzionu Bunč.  Odtud více či méně sešup dolů až k rozhledně Modrá, pak zastávka u repliky Velkomoravského kostela a kolem Centra slováckých tradic a archeoparku směr Velehrad. Zastávka u Baziliky, Kuchťák si zase našel známého, foto a pokračujeme po trase směr  Staré Město, neboť se dostavuje hlad a žízeň. Zde trochu hledání, ale nakonec jsem to odnavigoval do super restaurace MASARO. První padla do oka a už nevypadla, aspoň někomu, obsluha, mladý holky v upnutých kraťáskách a tričkách, fakt pěkný pohled. Druhý pohled zaujala denní nabídka, kde za menu polévky a jídla chtěli 150 Kč. Ke všeobecné spokojenosti jsme se najedli a napili a bylo načase vyrazit dál. Nechtělo se.  Trochu motání po Starém Městě a pak pěkně po cyklostezce podél Moravy. Místy foukalo proti, ale ne moc. V Kostelanech nad Moravou by se mohlo zdát, že došlo k chybě v navigaci, ale byla to ta chyba, která se ukáže jako dobrá. Na křižovatce vidíme vlevo průvod místních slavností, kroje a hudbu a tak se vyrážíme podívat blíž. Místní byli velmi vstřícní a milí, když viděli 11 bikerů ve stejných dresech. A kupujeme a chutnáme burčák, trocha diskuse s místními, kteří nás ještě navigují se podívat na kvetoucí agáve, která kvete 1x za 50 let. A zase podél Moravy po cyklostezce, teď už jen kousek a dál směr Osvětimany. Zde Jarrica navrhl úpravu trasy a ukázku skal co na nich lezl. Pod závěrečným kopcem se dělíme na ty co jedou po silnici a co jedou se podívat na skály, kde se tedy asi posledních 100 m tlačilo do kopce pěkně po svých. Jarrica zavzpomínal, nějaká ta foto a hurá lesem za zbytkem. Jarrica se ještě před závěrečným sjezdem oddělil a zajel se podíval na Kozla, další skálu. My vyrazili na sjezd a byl výživný, dvě hluboké koleje po stranách s měkkým jílovitým blátem a blátíčkem. Nakonec jsme to dali a vjeli rovnou do Stupavy, jen Karel si prý trochu ustla, když mu to na jednom zúženém středu ujelo. Nic se nestalo.

Po příjezdu na chalupa Milan tradičně v odpočinku. Kuchťák se taky trochu rozseděl a tak se musel do večeře popohánět, ale uzený bůček se sýrem byl skvělý, méně už to, že se z Pegyho cestou stal dědeček a protože na to byl připravený, bylo u večeře i 6 lahví šáňa.

Plánovaná trasa měla mít 73 km a nastoupáno  920 m, nakonec to bylo jen o málo víc, mě to dalo 74 km a 1140 m. Cibulka 71,5 km a 1150 m. /Luboš/

Večer byl v Kuchťákově režii. Teda s vydatnou pomocí Jirky. Začalo to nenápadně zeleninovými mísami, pak hlavní chod bylo Kuchťákovo výborné uzené a uzený sýr (Pavel teda říkal: Stejně vám to uzený nebude chutnat....já se kousnu říkal Luboš), zákuskem byl jeho špek co se rozplýval na jazyku. Takže tvrdá dieta. Když už toho měli všichni dost tak akorát, tak vytáhl Cibulka svoje majstrštychový pečený brambory. Ale jinak hlavním bodem večera byla samozřejmě Evelína. Vnučka Petra právě narozená. Vítej mezi dědky Petře…šampaňské nemohlo chybět, to je jasné – tak ať jsou zdravé. /Milan/

Nedělní ráno bylo stejné jako v sobotu. Pozdní snídaně? Nevím proč? a valíme….Já na Chřiby. Hrad Střílky a zpět. (9,15km, 295m, SK 32,2) /Milan/

Nedělní probuzení nebylo po sobotní pijatice nic moc, volíme zlatou střední cestu a to trasu o délce 34 km.  A ta je hned od Stupavské hospody pěkně a dlouho do kopce. Jelo se zvolna, bylo pěkně slunečno a teplo, ale dost foukalo, místy fakt dost.  Po zdolání kopce se jelo lesem a pak letělo z kopce lesem po asfaltce , asi původní silnice, neboť vedla podél silnice I/50 (E 50), po jejím překřížení se sjíždělo dál až do Buchlovic. K tamnímu zámku se nedalo přiblížit, neboť vybírali vstupné, jen pro pěší, hned u vstupní brány a tak se pokračovalo  dál směr sirnaté lázně Smrdlavka i se zámkem, odkud dál po cyklostezce a pro změnu zase do kopce a opět dlouhého, před vrcholem se z asfaltu stala kamenitá cesta, kopec končil těsně pod vrcholem, který se jmenoval Medlovické boří s 445 m.n.m..  Sjezd do Osvětiman, hledání možnosti oběda – bez úspěchu a tak v podstatě stejně jako v sobotu z Osvětiman na Stupavu. Tentokrát všichni po silnici. Na kopci navrhl Jarrica zkrácení nebo lepší cestu, ale Kapli nám poodjel. Vydal jsem se za ním , ostatní jeli s Jarricou. Kapliho jsem dojel a do Stupavy jsme to vzali přesně po trase, závěr byl po turistické zelené, přes stromy a trochu blátem, ale dalo se. Na chalupě se už živě balilo a chystalo k odjezdu.

Plánovaná trasa měla mít 34 km a nastoupáno  730 m, nakonec to bylo jen o trochu víc, mě to dalo 39 km a 857 m. Cibulka 36 km a 744 m. /Luboš/

Sprcha, úklid, balíme. Většina odjíždí, auto Míla, Milan, Jirka a Roman čeká na pana domácího, který si nějak popletl časy…No ale nakonec všichni šťastně doma. Supr víkend. Počasí parádní, dva malé defekty, všichni zdrávy. Teda po dojezdu. V pondělí přišla dvakrát běhavka dvakrát morybudus, ale to asi postihlo „slabší“ kusy. Zbytek účastníků byl ok. /Milan/ FOTKY

tak jsme se sšli tradičně na Pelestrově. Někteří přijeli v rámci cyklovyjížďky (třeba bude i zpráva), jiní na biku přímo z Chotěboře, jeden turista a ostatní autem ?

Hned na začátku venku zuřil déšt, ale to už nás nemohlo rozhodit. Vše jsme nakonec nějak dohodli...více ZDE

Ale po po zkušenostech z tohoto cyklovíkendu se vrátíme od příští akce k nevratným zálohám...počet účastníků výrazně ovlivňuje výběr ubytování a 1-3 nahoru nebo dolu mohou výrazně změnit kvalitu a cenu ubytování. Takže záloha bude nevratná (zbytek účastníků ji v případě něčí neúčasti propije nebo prožere), případně se nechá o všem hlasovat všemi účastníky - nebo si bude potřeba za sebe sehnat náhradu. /Milan/

Počasí vyhrožovali deštěm, a tak plno našich borců vzdalo účast. Pouze Pegy, Kápa a Rosťa vyrazili na trasu. Sice si jí kvůli celonočnímu dešti upravili, ale to nevadí.

Cestou do Světlé nad Sázavou byla na obloze černá mračna nalevo i napravo a tak si říkáme, že pojedeme mezi. Klaplo to parádně a ve stoupání do Benetic už svítilo sluníčko. Před Vilémovicemi nás malém srazilo auto.

Pak už směr Pavlov a najít smírčí kámen. Marné hledání ukončil až místní farmář, který nám sdělil, že ho asi někdo tento týden ukradl. Trošku jsme si zanadávali a vyrazili hledat další body dnešní vyjížďky. Nějak se nedařilo! Poutníkova studánka se nám taky ztratila. Tak až třetí bod se povedl. Nejezdínská studánka s kapličkou byla pěkná a ani jeden z nás tam nikdy nebyl. Poslední bod byl smírčí kámen u Sázavky nalezen.

Pohodově jsme dojeli na Pelestrov a dvacet minut po tom začalo lejt jako z konve. Začali se trousit další bikeři, čochťáci a motoristi. Posedělo se a chlapci si domluvili podrobnosti na cyklovíkend. 66 km 1000 m nastoupáno.

PS. Kámen u Pavlova jak jsme se později dozvěděli odstranila a uskladnila obec Pavlov z obavy krádeže. /Rosťa/

PS: u Nejezdínské studánky jsem určitě už s Petrem kdysi byl, dokonce si myslím, že víckrát, jen si to on nepamatuje /Milan/

všechno má svůj konec, ale i začátek.

cyklopondělky zavedl Karel a taky a jsme tomu říkali Kájovi pondělky (Bike Karl pondělí). Spoluzakladatel byl Petr. Původně se končilo v Lípě. Přesný rok jsem nikde nedohledal, ale od roku 2014 mám i záznamy o účasti. V roce 2019 jsme provedli změnu v zakončení - viz citace z toho roku: 

Takže pak jsme končili na letišti. Celkem jsme se "organizovaně" za těch 12 zaznamenaných let sešli 407 krát. Pravda je že účast upadá (viz graf průměrného počtu účastníků v pondělí), už ani zakladatelé se neúčastní a tak je na čase tuto akci zabalit. Samozřejmě se tam můžeme sejít (já to za sebe určitě občas do plánu zařadím, bo západy slunce tady a na Pelestrově jsou krásné a s žádnou jinou hospodou v Brodě nesrovnatelné - ach my romantici...)... /Milan/

Po letošní jarní akci  CK BSP ve Slovinsku je tady další bikování a poznávání míst v zahraničí.

Zvoleno bylo Slunečné údolí v Rakouských Alpách.

Prý je to území v Rakousku s nejvíce slunečních dní v roce. Tak doufáme, že se to potvrdí.

Ubytování se našlo poměrně hladce a za slušné peníze. Po oslovení kamarádů z B.S.P. se nakonec našlo sedm borců co se nebojí kopců a chtějí něco zažít a poznat. Účastníci: Rosťa, Luboš, Mori, Pepa, Petr, Kadlík a Míla.

Zde musím jedno uvést na pravou míru. Původně měl jet samozřejmě Milan, jenž jako zakladatel naší CK nemůže vynechat. Jenže si v práci zlomil ruku (tu historku si nechte vyprávět) a tak se hledal náhradník. Míla je skvělá náhrada, a tak je nás sedm jako na začátku.

Porada před akcí byla malá a rychlá po jednom cykločtvrtku v zatáčce. Auta a jejich posádky se určili, jenže jako obvykle se to předělalo, ale tentokrát k lepšímu. Luboš si koupil nový vůz a že ho chce pořádně projet, a tak navrhl, že vezme bágly a já sám kola dovnitř auta. Domluveno. Kadlík se vyvléknul ze všeho a odjel na dovolenou. Možná stihne alespoň odjezd. Milan nám zajistil a dodal pivo. Díky. Maso je naložené. Kola taky.

Start je plánován na 4:30 h od Kadlika a pak cca 470 km na cestě. Vyrazili jsme na čas a cesta probihala naprosto v pohodě až na jedno malé zaváhání na dálnici před Salzburgem. Malé zajížďky bylo využito na odskočení s pískem a pak už je hurá do cíle.

Protože jsme měli ubytování až od 16:30 h a na místě byli už po poledni, tak se převlékáme na parkovišti a vyrážíme na malou projížďku. Cestou se zastavujeme na oběd v pizzerii a koštujeme místní pivo. Podle vody až ke hradu Finstengrün, kde nás čekalo pěkné ostré stoupání. Pak ještě okolo jednoho hradu Moosham a hurá do cíle.

Tam nás čekalo nemilé překvapení. Kód na odemčení schránky na klíče, který nám zaslali jaksi nefungoval. Hledání telefonního čísla chvilku trvalo a ještě štěstí, že s námi je Petr a hovor v angličtině úspěšně vyřídil. Ufff bylo to trochu na nervy, vše nakonec dobrý. Vybalovaní a ubytovávání je vždy zábava. Hlavně když je u toho Kadlík. Všichni hotovo a Kadlík sedí na záchodě. Barák je parádní a rychle zabydlen.Protože byla lednice vypnutá odnesli chlapci nějaké to pivko do horské řeky, která teče hned vedle. Dnešní večeři si každý zařídil každý podle svého a potom bylo dohadování o zítřejší trase. Rozhodovalo se mezi dlouhou lehčí nebo kratší těžší. Zvítězila dlouhá varianta, která nás zavede k místním jezerům.

Tak zítra pokračujeme. Dneska jsme najeli 45 km a nastoupali 500 m.

Ráno byl start přesně v deset a cíl byl jasný. Dlouhá cesta údolím a pak pěkně nahoru k jezeru Rotgüldenseen. Počasí bylo nádherné slunečné. Což jsme taky doufali, když se hledala destinace. Když Slunečné údolí tak musí být slunečno. Po údolní silnici, kde byl minimální provoz jsme dojeli do opravdu malebné vesnice Muhr a potom se začalo stoupat k jezeru. První část stoupání bylo klidnější, ale nebylo zadarmo. Dojeli jsme k přečerpávací nádrži a tam se s námi rozloučili Petr a Kadlík. Ostatní pokračovali dál až k závoře, kde byl zákaz vjezdu kol. Chvíli jsme koukali kudy by se to dalo objet, ale nic nebylo objeveno. Tak hurá zákazem nahoru. 2,9 km a 400 výškových metrů před námi. No bylo to "pěkný"! Nahoře krásné jezero a super hospoda s příjemnou obsluhou.

V jeden okamžik to vypadalo, že máme halucinace, protože se nám začali zjevovat psy. Nejdřív tam ležel jeden pak dva pak tři a všichni byli stejný. Nakonec byl za rohem ještě jeden. Akita inu bylo to krásný plemeno. Leželi mezi dveřmi a měli lidi úplně na háku. Polévka a domácí těstoviny plus jeden Radler a pak hurá dolů. Několik zastávek po cestě dolů kvůli brzdám. Cesta domů byla v pohodě a už jsme se těšili na tradiční tatarák při jehož přípravě Kadlík zaměstnal všechny okolo sebe. Ještě před tím se Mori, Rosťa a Míla šli vykoupat do místní horské řeky. Proud byl dost silný a Moriho s Mílou málem odnesl do moře. Pak už večeře a večerní pohoda. Najeli jsme 77 km a nastoupali 1200 mě.

Dnešní den nám tady počasí hrozilo deštěm a tak se řešilo zda se pojede krátká nebo dlouhá trasa. Nakonec byla zvolena krátká a i  tak se vyrazilo o něco dřív. Petr si dal dneska odpočinkový den a mi ostatní vyrazili. Hned na začátek bylo malé ostré stoupání ve městě Maripfarr. Pak krásný přírodní trail. Poté nás čekalo jedno asfaltové a pak šotolinové stoupáníčko. Když nahoru tak to pak musí jít dolu. Byl to fofr po šotolinové cestě a dole se oddělil Kadlík.  Ostatní pokračovali za dnešním vyvrcholením u dalšího horského jezera Wirpitschsee, ke kterému se jelo krásným údolím podle řeky Lonka. Nejdřív to šlo krásně pozvolna a Mori nám předvedl i ručkování po tyči přes vodu, ale pak se cesta začala pořádně stavět a ke konci měla sklon až 25%.  Ta cesta byla zase nepřístupná pro cyklisty, ale opět jsme to porušili. Omlouváme se, ale když tam můžou jezdit auta tak proč né mi bikeři!? Kdo to čte tak to nikomu prosím vás neříkejte!!! Po cestě krásné vodopády, výhledy a na konci mělo být občerstvení. Ještě před vrcholem jsme se dohodli s ohledem na počasí, že se na vrcholu nebudeme zdržovat a jídlo si dáme v některé z hospod které jsme minuli cestou nahoru.

Dobré rozhodnutí, protože nahoře nic nebylo. Teda bylo tam krásné jezero, ale žádné jídlo ani pití. Obléct bundy a hurá opatrně dolů. Zastávka na vynikající polévku, jedno pivko a upalujeme dál. Trasa, která byla naplánována dál se ukázala nesjízdná, a tak se jelo po silnici. Našli jsme Kadlika a Petra v hospůdce a pak už jeli domů.

Původně mělo být grilování, ale déšť se nakonec postavil proti. Večeři vyřešil každý ze svých zásob.

Po včerejším dešti nás dneska čeká královská etapa do nejvyššího místa našeho víkendu. Pyramidy na vrcholu jednoho z mnoha horských sedel nás lákají, a tak bylo rozhodnuto, že se zase budeme trápit do kopce. Převýšení bude opět mimořádné, a tak se ne všichni této trasy zúčastní. Start trošku posunujeme, protože venku je poměrně nízká teplota. Při tom čekání bylo zjištěno, že pivo nám v lednici vytěsňuje jakoukoliv jinou stravu. Kadlík se tři dny snaží upozornit na několik věcí, které udělal a požaduje za ně pochvalu. Jako třeba "šestka piva na stojáka v lednici" nebo "nalezení pytlů na odpadky ". Bylo toho určitě víc, ale kdo si má ty "keci" všechny pořád pamatovat.

Nakonec se vyjelo na čas, ale ze začátku podle řeky nebylo opravdu moc teplo, ale před začátkem stoupání jsme uviděli slunce. Začalo odkládání oblečení a pak dlouhé stoupání do 1820 m kde na nás čekalo v horské chatě Wildbachhütte výborné občerstvení a k tomu místní muzika. Po jídle následovalo výškových 200 m k hlavnímu cíli dnešní královské etapy. Kamenné pyramidy ve výšce 2000 asi ještě nezažili magory kteří tam doslova vynesli kola, aby si je prohlédli. Udělalo se pár fotek a pak se hledala cesta dolů. Našla se! Spadli jsme zpět do města Lessach odkud se začalo stoupat na druhou stranu údolí. Nahoře Mori prohlásil, že jsme dneska už 2x vyjeli výš, než je Sněžka. Následující sjezd byl opravdu fofr. Ze začátku serpentiny po šotolinové cestě a pak po silnici kde byla naše rychlost až 80 km/h. Jedno pivko a káva v Tamswegu a potom už poslední km putování po vrcholech a údolích v této části Alp. Najeli jsme 50 km a nastoupali 1400 m.Ještě proběhlo koupání v ledové řece a pak již závěrečná večeře  grilovačka steaků.

Končí další povedená akce a s radostí můžeme říct, že se nestalo nic nepříjemného. Ať už se to týká defektů nebo nějakých technických problémů. Hlavně nikdo neměl žádnou havárii a to je skvělé. Už včera se začalo řešit kam bychom jeli příští rok. To je skvělé, že i přes náročnost tras máme chuť do podobných akcí jít pořád znova a znova. Něco už v hlavách máme a věřím, že to brzo dáme na naše stránky B.S.P. (něco už tam visí z původních nárhu – v sekci PŘIPRAVUJEME /Milan/).

Najeli jsme celkem cca 220 km a nastoupali 4300 m.

Díky a naše CK BSP se bude zase těšit. /Rosťa/

FOTKY vše.Videa (více) budou později – po zpracování….pořadí fotek, datování bez záruky ...postahováno tak jak to nějak přicházelo bez ladu a skladu /Milan/

Tradiční závodní štafeta ve Vystrově. letos 23. ročník a účast opět nadupaná. Letos počasí tak akorát, teda až na noční slejvák. Tady je hodně technická a naročná trať a když je mokrá , tak je to mazec. Za BSP-KABA Pegy, měl obhajovat loňské vítězství které vybojovali s Málisem. Jenže ten letos nemohl, ani nikdo jiný z týmu. Tak volba padla na Dušana Vránu z Chotěboře. Dušan tady ješte nezávodil, tak sme si trať projeli hned 2x. Opět sqelá...díky dešti klouzalo úplně všechno, kořeny, kameny, snad jen louka před cílem nee. Ve veteránech 5 dvojic, první kolo sme měli minutový náskok nad druhou dvojicí, další kola se náskok tenčil a tenčil. Při střídáví do posledního kola přijel Dušan se soupřem nalepeným na zadním kole, to nebylo vůbec dobrý. Střídání a Pegy měl svého soupeře na zádech jak klíště. Celýho půl kola....Nějaká taktika?Přidat! Na nejvyšším bodě tratě, tam byl pořád, pak prudký, krkolomný sjezd a 3km do cíle. Na vršku měl Pegy tep193, mžitky před očima.....a hurá bez mozku dolů. A podařilo se, pod kopcem soupeř nikde, pak už jen na jistotu dojet do cíle. A podařilo se, zase ve veteránech první a celkově 13 z 35 dvojic. /Petr/

Za letního čtvrtečního počasí jsme byli na startu Pegy, Kuchťák, Horny, Díba, Cibulka, Kubis, Fixík a já. Dlouho se nikdo neměl k vedení trasy, tak jsem se toho ujal. Jelikož znám trasy jen na fotbaláky a kolem chalupy, tak směr byl jasný. Vyrazili jsme parkem kolem Cihláře na Vlkovsko, Zbožici, Volský vrch, sešupem do Krupé a hned zas do kopce směrem na Lysou. Z Lysé jsme pokračovali na Sedletín, Skuhrov, Olešná a kamenitým sjezdem  a následným stoupáním směr Pelestrov. Tady jsem se odpojil a do zatáčky na ionťák už jeli beze mne. Ujeto cca 38 km. /Stojka/

netradičně druhé kolo tento týden - ve středu

.

netradičně v pondělí - kvůli počasí

A je tady konec prázdnin a s ním i "zúčtování" s 16tou sezónou bikových čtvrtků. Bohužel ze dvou čtvrtků není zápis, takže to nebude úplné, ale s tím se holt nedá nic dělat. Když se podívám do statistiky návštěvnosti webu vždy v pátek, tak je vidět, že zájem by o událost byl, ale bohužel nikdo nebyl schopný ani poslat seznam účastníků a kilometry. Kdybych nevěděl, že třeba za poslení týden jen ve skupině Bajkeři BSP bylo napsáno přes 200 zpráv, tak bych si skoro myslel, že alespoň část účastníků neumí psát..... No nic, to jen tak na okraj. Přispěvovatelu na web bylo vždy málo, ale teď už je to skoro tragédie. .......

Celkem se letos zapojilo 19 lidí, ujeli jsme 327. Za těch 16 let se zúčastnilo 37 lidí a ujeli jsme 6171 km. /Milan/

Rosťa doplnil údaje z posledního bikového čtvrtku...ve statistice již to je, ale obrázky sem už opravovat nebudu - ukáže se to až za rok /Milan/

Jeden z posledních pěkných čtvrtků co se týče počasí. Jinak si pěkné nejenom cykločtvrtky umíme udělat vždy.