13-17.5.2026. Další akce naší CK nás zavedla do Maďarska a to konkrétně do národního parku Bukové hory.

Opět jela téměř totožná parta jako loni. Milan, Kadlík, Míla, Bocan, Pepák, Mori, Rosťa, Pepa, Tomáš a Roman II..

Příprava na akci a předstartovní porada proběhla v Helaxu za účasti otců zakladatelů CK Rosti, Milana a Kadlika. Rozdělili se lidi do aut a dohodli se společné večeře. Ostatním se informace sdělili po telefonu.

Ráno ve 4:30 h kdy byl odjezd naplánován se maličko posunul, ale to byla jen drobnost.

Cesta proběhla až na malé bloudění v pohodě. Bogács. Paní majitelka nás uvítala a něco nám stále maďarsky povídala. My ji odpovídali česky, a tak jsme si pěkně pokecali.

Vybalení a hurá na první trasu. Na začátku to začalo pěkně stoupat po krásné cyklostezce. Tato krása netrvala dlouho a při vjezdu do lesů jsme poznali co dokázal noční déšť v kombinaci s místním povrchem. Bláto jsme za chvilku měli až za ušima a kola se ztratila pod vrstvou bláta. Když jsme vyjeli z lesa a trochu očistili kola vjeli jsme na jinou cestu a bláto bylo zpět. No prostě krásné přivítání v Maďarsku, které má plno lidí spojeno s rovinou nás vyvedlo z omylu. Ostrá stoupání ve spojení s blátem nám dala zabrat. Přesto jsme ujeli 44km, 629 m=SK14. Večer probíhal klasický v dobré náladě u pivka.

Ve čtvrtek nás čekala první delší trasa. Ráno jsem poslal návrh trasy a ta byla přijata.

Doufali jsme, že se vyhneme blátu. Začalo to krásně pozvolna a po 7 km nás oslovila pěkná hospoda a my dostali chuť na kávu. Po téhle příjemné zastávce následoval nekonečné, ale pozvolné stoupání plné šneků. Kadlík uviděl jednu velikou louži a potřeboval si do ní lehnout. Našli jsme takovou zastrčenou hospodu ve městečku jehož název nejsme schopni vyslovit, ale jídlo bylo fakt dobré. Někteří fyzicky schopní se vydali do pěkného trháku a ostatní si dali pohodový sjezdík. Pokračovalo se odděleně po trase, ale Kadlikův defekt způsobil, že nás druhá skupina v klidu dohnala. Úsek, který následoval byl veden krásným údolím, jen nebyl určen pro biky. Změnilo se to v 3km turistiky s kolama na zádech. Zvládli jsme to bez zlomenin a to je důležité. Bláto bylo zase všude po lesních cestách, ale to už nás nemohlo překvapit. Pak už pohoda až domů. 66km, 1113m=SK17.

Počasí nám začalo vyhrožovat deštěm, proto se upravila trasa z 85km na 80km. Velká změna to v km není, ale trasa byla naplánovaná na přijatelné cesty.

Milan s Kadlikem si udělali důchodcouskou 50km trasu se stejným cílem pro všechny v hospodě ve městečku Repashuta. Profil byl zajímavý.

50 km stále nahoru. Nejdřív po silnici a pak po lesní cestě, která se kroutila jako had, až do výšky 910m n m.

Když jste nahoře je jasný, že musíte i dolů. Sjezd byl nádherný a první jeho část končila v již zmíněné hospodě. Milan s Kadlikem tam již nebyli a při objednávání pivka a jídla nám posílali fotku z vířivky  v ubytování. Mraky na obloze nesignalizovali nic dobrého což se za chvíli potvrdilo. Bouřka a déšť proměnili cesty v potoky a my čekali, zda to brzo přejde.

Voda sice při jízdě domů již nepadala z nebe, ale na zemi bylo vody a bláta fakt dost. 20km bylo výživných a na barák jsme přijeli jak prasata. Oplach kol a vířivka pro nás .

Zítra nás asi počasí na kola nepustí, a tak se půjdeme ponořit do místních termálních lázní. K večeři steaky a potom souboj s televizí, abychom se mohli koukat na MS v hokeji. Televizí jsme porazili, a tak byl večer s hokejem. 80km

Varianta D-tedy důchodcovská, jak psal Rosťa: byla také zajímavá. Prvních 29 km fakt prakticky jen do kopce – asi osobáček. Cesta byla solidní až na dva kamenité úseky, které byly hlavně hodně nakloněné roviny (nejvyšší číslo stoupání co jsem na Garminu viděl bylo 28%). Pak krásný trail do Repashuty. Pivko a houbový krém nám udělal dobře. Kluci byli někde v nedohlednu, mraky začaly tmavnout, a tak vzhůru dolů. Historická kamenná štětovaná cesta byla pořádná nakládačka pro kola i těla, ale záživná cesta. To bylo v první půlce sjezdu, ve druhé už ta cesta byla se šotolinou a hlínou (tuhle část jsme jeli předešlý den nahoru). Valili jsme dolů co nám technika, věk a zdraví dovolovalo – kecám, pěkně jsme si užívali příjemný sjezdík. Před Bogácsem už jsme viděli černé mraky, jak se valily proti nám. Zaparkovat kola jsme stihli, sprcha a hup do vířivky s prvními kapkami deště. Taky jsme to neměli jednoduchý jako kluci nahoře na kopci – byly chvilky kdy nám pršelo i do vířivky…. „opravdu upřímně“ jsme litovali zbytek výpravy a čekali na jejich návrat. Ujeto 51 km, 829 m=SK16 . A protože se kluci věnovali očistě kola a těl, tak jsem se dal do smažení steků – venku na grilu to fakt nešlo, a tak byla pánvička dost dobré náhradní řešení. „chlívek“ který jsem na sporáku způsobil si vzal do parády Míla. /Milan/

Sobotní ráno bylo stejně mokré jako celá noc. Snídaně, při které Mori udělal Romanovi „utrápený vajíčka“ byla vydatná úměrně dnešnímu fyzickému výkonu.

Dohady o tom, kdy půjdeme do termálů a zda si dáme pivo před nebo až na místě.

Varianty a) před ; b) až tam; c) před i tam. C je správně.

Celý den strávit v teplé vodě si nikdo z nás neuměl představit, ale nakonec to byla velká sranda a paráda. Potkali jsme majitele domova důchodců z Košic, který by důchodce v 65letech likvidoval a neustále jsme utráceli tisíce peněz místní měny HUF.

7h ve vodě jsem nikdy nevydržel. Snad jen v plodové, prohlásil Kadlík po opuštění termálních lázní. Po opuštění lázní jsme řekli, že půjdeme ob jednu hospodu směrem k domovu, což jsme dodrželi jenže v poslední zastávce došlo ke komunikačnímu šumu a došly papírové peníze. Rychlá spojka Roman doběhl na barák a dodal cash.

Po cestě domů následoval koncert několika desítek rukou v přípravě večeře. Pak sledování hokeje.

Tento den se zapíše do historie naší CK BSP, protože jediný rychlejší pohyb všech účastníků byl, když šla okolo nějaká trošku hezká holka. Těch tam bylo opravdu málo a tak pohybu bylo fakt poskromnu.

Víkend to byl zase parádní. Spoustu srandy. Bikovaní bylo náročné, ale v krásné přírodě.

Už se začalo přemýšlet o další destinaci což svědčí o tom, že se tahle akce povedla a všichni byli spokojení. /Rosťa/ FOTKY

 takže nakonec sám...vlakem do Slatiňan. Hned po vystoupení z vytopeného z vlaku jsem zrušil nápad, že pěšky projdu přes Slatiňanský zámek (nesmí se tam na kole)-byla taková zima, že jsem byl rád, že šlapu. Okolo hřebčína a mezi pastvinami s nádhernými koňmi stoupání na Kočičí hrádek a na singltrek Podhůra. Už jsem tady byl - pěkné svezení, jednoduché a ne moc dlouhé, ale alespoň něco tam mají narozdíl od nás v Brodě. Navíc tam už je další okruh, ale ten není v mapách a nevěděl jsem kam mě dovede, a tak jsem si ho nechal na příště. K rozhledně Báře to samozřejmě byl ještě trochu do kopce. Pak jsem kopíroval některé části MTB závodu Manitou Železné hory a mohl tak zavzpomínat na doby kdy jsem to jezdíval (hlavně ten kořenitý výstup před Šiškovicemi...tentokrát jsem to zase vytlačil, ale nemusel jsem se s nikým strkat, byl jsem v lese sám jen ze zpěvem ptáků). V Šiškovicích teda nebylo občerstvovací místo jako při závodech, ale to se dalo zvládnout vlastní sušenkou. Křižanovická přehrada, pak už je stupačka k Nasavrckému zámku a ke skanzenu Země Keltů. Tady jsem si dal normální český vývar. Při to jsem vychladl a pak mě byla zima, i když to bylo dál do kopce. Bučina 611 m.n.m. Vysílač Krásné a sjezd do Horního Bradla. A pak zase vzhůru..k pralesu Polom (málokdo ví, že máme kousek pralesa za humny). Už jsem ho několikrát projížděl, bylo tam pár přenášení přes padlé velikány, ale šlo to. Dnes hned dole cedule zákaz vstupu, vstup na vlastní nebezpečí, a hlavně padlé stromy (když jsem tu trasu maloval, tak žádný zákaz nebyl, teď když se na to koukám, tak už na mapy.com zákaz visí). No přece to nevzdám, a tak tlačím, jedu, přenáším...možná i 500 m, ale pak už to fakt nešlo, a tak to přenáším zpátky a vymýšlím náhradní objízdnou trasu. Polom 649 m.n.m. Konečně se ukázalo sluníčko a hned to bylo veselejší, a hlavně mě nebyla ve sjezdech zima. Zámeček Klokočov. A pak už jsem vlastně doma. Trochu jsem poupravil v hlavě dojezdovou část, abych stihl grilovačku se vnučkami a zároveň poradu CK BSP. Ujeto 82km, nastoupáno1397 m=SK-17. Přidal jsem pár splněných cílů v mapě: Zámky voKOLO nás, Přehrady voKOLO nás, Hrady voKOLO nás, Kopce voKOLO nás. /Milan/

po nohejbale tentokrát přišla řada na řezničinu (tekla krev), pak pršut a na závěr houslový part v podání "neznámého umělce".....

Tak a "jubilejní" 15tý ročník je za námi. Hned v úvodu je potřeba říct, že počasí opět vyšlo parádně. Na organizaci turnaje letos byl Zdenek sám a skoro vše dopadlo dobře - jen jeden tým se odhlásil těsně před turnajem a bohužel to byl tým BSP 1. Bylo i pár diváků z nehrajících členů BSP.

Hra plynula, pivo teklo, klobásky se opékaly, staronovým vítězem se stal Zelí team. Došlo i na steaky. Prostě povedený sváteček. /Milan/

sauna ve čtvrtek, tentokrát na Pelestrově. Jeden přihlášený účastník se nedostavil ?? a jeden nepřihlášený zase přijel, takže nás bylo 7 (statečných?). Sauna jako vždy sqělá, jídla bylo habaděj až dva habaděje, pivo, sranda....prostě supr podvečer, který přešel plynule do podvečera a následně do ČARODĚJNIC. Neplánovaný konec u ohně a u kouřového ležáku. No konec. Chotěbořští chvátali jako k ohni, na oheň do Chotěboře, Pepu jsme taky propustili a využili pohostinosti a ochoty Petry (se tam nějak vyskytla), která nás v noci rozvážela k domovu (teda některé ještě do hospody, ale to už je jiná historie, o které naštěstí nic nevím). /Milan/

brigádníků na lajnování hřiště bylo dnes habakuk až habaděj........

sezóna zahájena ... prý dnes nultý setkání (a přitom krásné kuleté číslo zápasu) a tak bez bodů (tomu sice nerozumím, ale respektuji☺)...

25.4.2026 se konal 20tý ročník legendárního závodu V120. Je to štafetový závod, kde se střídají dva závodníci na cca 6km okruhu v lese.  Za BSP-KABA pouze1 dvojice, Luboš M. a Petr Z. Škoda, že od nás nejelo víc bajkerů, je to blízko, sice dost náročná trať, ale je sqělá, technická a ukáže co každý zvládne se svým bajkem. Jak technický výjezdy i sjezdy mezi kameny, tak dobrá motanice mezi stromy. SK (stoupací koeficient) jsme měli 25. Štěstí, že bylo sucho, za mokra by to byl pěkný masakr. Luboš a Petr závodili z veterány, kde se umístili na druhém místě. A celkově na 18 z 32 dvojic. /Petr/

Po několika letech jsem se vydal objet tři vrchy na Vysočině. Křemešník, Javořice, Čeřínek.

/Milan/

Čtvrtý ročník bikoveho závodu Jeníkovská 40 přilákal na start několik členů BSP. Počasí bylo nádherné a tak se Mori, Pegy, Rosťa, Mális a Karča o půl jedenácté vydalo na trať. Každý jel podle svých představ a sil. Nejlepší byl Mális pak Mori. Pegy mu byl v patách a Rosťa je jistil v malém odstupu. Karča jela svůj první bikový závod a v kategorii žen skončila na rozšířeném pódiu 4.

V sobotu 18.4. se jede bikový závod Jeníkovská 40 a tak jsme se rozhodli si trasu trošku projet. V deset na startu Kápa, Mális, Rosťa, Pegy, Mori a Jaryn.

Díky Karlovi proběhlo další saunařské setkání ve Slavníči. 

Karel se Zelím dopravili auty jídlo, pití a spaní. V Brodě na nádraží se sešla cyklistická část: Milan, Roman a Jirka. Dali jsme si takovou stoupací trasičku nad Slavníč, se závěrečným vyšlapáním se z kopce...díky otevřené brance jsme nahlédli do zámeckého parku ve Věži a ke kapli Krista Krále, posezení na sluníčku na Kachličce, setkání s cca 40-50 čtyřkolkáři, i bláto Roman našel. 45 km, 707m, SK 15,7!. Jarda pohotově ohřál sekanou na uvítanou. Později přijel motorkář Standa na svém nablýskaném bublajícím mazlíčkovi. Když jsme vylovili z vývaru první maso přijel Honza a Díba-autem. Pak ještě na kole Rosťa a autem Mori. Sauna už se nahřála, a tak nebylo na co čekat. Když zalezlo sluníčko, tak jsme utekli k roztopeným kamnům do "stáje". No a tady akce pomalu končila. Již před tím odjel jak motorkář Standa, tak cyklista Rosťa i automobilista Mori. Díba s Honzou měli odvoz a my ostatní jsme se postupně přemístili do Jirkova karavanu. Nedělní ráno bylo přesně podle předpovědi šedivé. Tak jsme společnými silami poklidili, ke snídani kafe a ovarovka, PODĚKOVÁNÍ Karlovi za organizaci, Zelímu za občerstvení a ubytování a pak s drobným mrholením k domovu. My cyklisti jsme to měli 20 km do HB a kucí chotěbořský ještě o pár km dál. Povedená akce – myslím. Počasí vyšlo supr!!! /Milan/

13 tý ročník.

na startu nás bylo 9 + fotografka Petra, která jela svojí trasu. Počasí aprílové, sluníčko, občas mrak, občas vítr...no a tak jsme se postupně sunuli k Šlapánovu, lépe řečeno k  Věžnici, pak podél Kukle, po Lojzíkově cestě až k Cikánčině studánce. Studánka skoro vyschlá, takže nebylo možné se smočit...no někteří to mysleli fakt vážně, takže jsme se dopracovali i k "ortézám". No radši jedem dál. Po výstupu pod Svatoňový kopec jsme narazili poprvé na větší vítr. Polná, Židovský hřbitov a podél Boru a Kukle po nové cyklostezce až zpět do Věžnice. Po cestě ještě druhá studánka-Hadcová. Skoro vyschlá, jen čůrek. No Milan se teda, napil-když jsou ty Velikonoce, ale nikdo další to nezkusil (ani teď po několika hodinách zažívání nic nedělá). Stoupání na Nové Dvory. A tam to přišlo. Protivítr jako prase. No nebylo to nic moc, bylo to spíš hnusný. Za Pozovicemi to bylo už jen z boku...Z Nového světa dolů z kopce jsme to museli valit s plným šlapáním protože jinak by to dolů ani s kopce nejelo. No a pak už Zatáčka. Trochu piva a díky osvětě od Petry, která se k nám zase připojila, tak už víme, že Mori trpí Dyskalkulií. No když jsme si přečetli, co to znamená, tak jsme zjistili, že to má kdekdo z nás (Dyskalkulie je specifická vývojová porucha učení, která negativně ovlivňuje schopnost počítat, rozumět číselným vztazům a matematickým symbolům, a to i při průměrné či nadprůměrné inteligenci. Projevuje se problémy se základními operacemi (sčítání, násobení), záměnou čísel, špatnou prostorovou orientací a pomalým tempem. Často se kombinuje s jinými poruchami, např. dyslexií) nebo alespoň někdy. Ujeto 57 km, 778 m=SK 13,6. /Milan/.