2026

Bikový čtvrtek č.169

16.07.2026 17:30

Sešlo se nás na startu deset a to je letošní nejpočetnější účast. Karča, Pegy, Luboš, Kuchťák, Kubis, doktor Díba, Horny, Stojka, Rosťa a Víťa.

Trasu nikdo mimo Rosti neznal a Kadlík přesně v čase startu napsal ať mu pošleme dnešní trasu, protože jel individuálně.
Trasa vedla přes park kde seděla obnažená žena, které si někteří z nás navšimli což je divné. Pak do Břevnice lesama do Chrasti, Krupá a přes Kráty padáme zase směrem k Brodu. Zatočíme před Pelestrovem a Lázničkovou stráni se spustíme do Perknova. Nějací dva cyklosti poznamenali, že jsme blázni jak jedeme rychle. To nás nepřekvapí protože jsme mladí a nevybouření kluci a holka. Pak už jen po louce do Zatáčky. Za chvilku dorazil i Kadlík a pak i Honza.
Horny říkal, že přestává pít pivo, protože po něm tloustne. To je blbost, protože to bysme byli všichni tlustý a to co? To nejsme! Diskuse o jídle je klasika a fotky na skupině to jen potvrzují. Najeto cca 30 km. /Rosťa/

 

Bikový čtvrtek č.168

09.07.2026 17:40

Na opožděném startu (bez komentáře) se nás sešlo 8 - letos zatím nejvyšší počet. Cíl? Nová-provizorní cesta k Sázavě a splav u Štukhejlského mlýna - dopředu je potřeba říct, že druhého cíle nebylo dosaženo, protože jsem den před akcí zjistil, že se nechá použít lávka co požívají stavbaři při opravě železnice a tudíž nebude potřeba brodit u splavu... Takže okolo Sázavy, nahoru, po dočasné cestě zase dolů k řece (viz video trasy) a pak kam jinam než nahoru, dolů, stoupáme z Dlouhé vsi k pohledskému lomu. Najednou rána, nebyl to odstřel z lomu, ale Rosťa šlapal do kopce a nedíval se a narazil do stojící "skály" v podobě Stojky a Stojka (to je logické už podle jména) to ustál a Rosťa si ustlal na asfaltu. No a pak zase k Sázavě - jeden brod pro pár nadšenců - a nahoru k Termesivům, poslední terénní vložka a míříme kam? No do Brodu. Všicni mimo Luboše máme tu nemoc, o které nám udělali jasno v reklamě na Radiu Beat - totiž trpíme "chudopivností" (naše tělo si nedokáže vyrobit dostatek vlastního piva) a tak jsme jeli na rehabilitaci do Restaurace Ostrov (přijel i Honza ze svojí trasy). Trochu jsme zrehabilitovali, Stojka nám ukázal pár ekvilibristických kousků ze svým palcem, servírka zjistila, že mezi sebou máme doktora (někdo naprášil Díbu) a divila se že nepomůže Rosťovi, kterého bolel celý člověk po tom pádu....lidi si fakt nechají nakukat kde co (a to do toho nebudu montovat politiku), ale pro Díbu z toho kouká nová přezdívka - Doktor (co je Vám DOKTORE). No shrnuto: ujeto 38 km, nastoupáno 519 m=SK-13,7. /Milan/

Nohejbal č.459

07.07.2026 19:00

Dneska to nemělo vůbec žádnou šťávu. Jenom překopávaní /Petr/

Sedm řek

06.07.2026 16:00

Vymýšlet a realizovat různé cyklo výzvy mě baví a když k tomu ukecám pár kamarádů je to o to větší radost. Loni to byla cesta okolo kraje Vysočina a na letošní akci mě trochu inspiroval  Milan. Jezdit podle řek má své kouzlo a jet během několika dní podle sedmi řek by mohlo být ještě kouzelnější. Každý z nás už podle každé z řek, které nás čekají někdy jel, ale nikdy ne takto během několika dní po sobě. Sázava, Vltava, Lužnice, Nežárka, Kamenice, Jihlava a Šlapanka jsou ony řeky, které nás po pěti dnech dovedou zpět domů. Čeká nás pět dní na biku s batohy na řídítkách nebo na zádech. Množné číslo znamená, že se našlo pár kamarádů na tuhle cestu. Jarin, Jirka, Rosťa a Petra je letošní sestava. Musím zmínit Moriho, který se na tuhle akci moc těšil, ale operace srdce mu to překazila (dopadla dobře, a to je nejdůležitější). Zdravotní problémy vyřadili i Zdeňka. Nikdo další se nepřihlásil, a tak jsme tentokrát čtyři. Začneme u naší oblíbené hospůdky HELAX, kterou máme přejmenovanou na Zatáčku. Je jasné, že cesta začne podél Sázavy, a to do Sázavy což je město na Sázavě (jen aby té Sázavy nebylo moc). Malá porada proběhla na Zatáčce a tam nám Petra sdělila, že první etapu absolvuje vlakem, protože bude po noční směně což chápeme a budeme na ní čekat na nádraží v Sázavě. Mám nový batoh na řídítka, a tak jsem se zvědavostí balil a Jirka nám říkal , že se mu do batohu nevejdou všechny prášky co bere, ale přípravu podle fotek měl kvalitní. V deset hodin startujeme od Zatáčky. Počasí nám přálo a vedra která byla minulý týden nehrozila. Ze začátku samozřejmě jedeme známou krajinou a až za Ledčí nad Sázavou jsou místa, která moc neznáme. Střídá se asfalt, polní a lesní cesty. Jedna lesní cesta, která naprosto zmizela se stala osudnou pro Jirkovy pantofle. Až tam uprostřed lesa někdo najde úplně nový pantofel s nápisem sport bude hodně přemýšlet, jak se tam dostal. Nakonec jsme se houštím prodrápali do civilizace a pak se vydali do Zruče nad Sázavou na oběd. Výborná volba hospody na náměstí. Vietnamci ve Zruči nemají pantofle a tak navštěvujeme místní Pepco a Jirka má nové pantofle se supermanem. Kácov jen projíždíme a míříme po turistických trasách dál. Čekal nás nejtěžší úsek dne, kdy jsme biky tlačili a skoro nesli nad hlavou. Já to prostě umím zpestřit. Výhledy na údolí, když se v té divočině občas naskytly stály za to, ale náročné to fakt bylo. Jirkovi se povedlo své nové pantofle strážit jen jednou, ale nakonec je šťastně přivezl touto divočinou. Do Sázavy přijíždíme přesně v čase, kdy na nádraží vystupuje Petra z vlaku. Prostě dokonalé načasování. Pak už jen do ubytování, kde nás čekalo milé překvapení v podobě bazénu. V restauraci jsme z Jirkou zjistili, že jsme tady v roce 2014 seděli při našem putování z Davle do Brodu. I fotky jsem našel. Snídani na zítra nám Petra dovezla v podobě borůvkového koláče, co je od ní záslužný počin. Dali jsme si výbornou pizzu nějaký ten iontový nápoj a spokojeně šli spát. Při této etapě tzv "pantoflové" najeto 93 km a nastoupali 1450m.

Ráno svítí slunce a to je pozitivní. Čeká nás opět podobná porce km na soutok Vltavy a Sázavy a pak do Sedlčan. S Jirkou jsme došli do místního koloniálu pro čerstvé pečivo a nějaké pochutiny . Borůvkový koláč a kávu připravil Jarda s Petrou , kteří po královská snídani na zahradě skočili do bazénu. Etapa začala návštěvou Sázavského klášteru a potom jsme již vyrazili směr Davle. Krásné to utíkalo a cestou Petra viděla tři velké ptáky ( a nebyli jsme to my tři ). V obci Nespeky proběhla polívčička a s konstatováním, že ještě kousek pojedeme po rovině, než začne stoupání se vydáváme na další cestu. První stoupání bylo opravdu výživné a na vrcholu se rozhodujeme trošku změnit trasu. Bohužel jsme přejeli jednoho mravence, ale vyhnuli se malému ptáčkovi, na kterého nás opět upozornila Petra. Protože jsme z Brodu nemohli jsme odolat si projet malý brod tam a zase zpět. Prudké klesání zpět k řece a hurá do první hospody na jídlo. Pikovice a hospoda u Dolejších byla na ráně. Ochutnávka místního piva Pikovar. Jirka přemýšlí kolik šálku piv podle garminu bude muset vypít, aby nebyl hydratovaný. Do Sedlčan jsme dorazili po šesté hodině a následovalo ubytování a sprcha. Důležité info o restauraci, kde vaří nám dala paní správcová, a tak hurá na dlabanec. Kachna, svíčková, kuřecí prsa a pivečko. Zjistilo se, že Petra najela 1000km, no a to je potřeba oslavit. Medový rum přišel vhod a pak si vzpomněl Jarda, že najel 3000km. Další runda. To budou zítra výkony!!!! Najeli jsme krásných 102km a nastoupali 1300m.

Ráno je opět slunečné a náš dnešní cíl soutok Lužnice a Nežárky je cca 50km daleko což je asi polovina dnešní trasy. V klidu polehaváme a přemýšlíme o snídani. Místní supermarket nás určitě nakrmí kvalitní stravou. Billa nezklamala a na chodníku jsme posnídali. Prvních dvacet kilometrů bylo do dnešního nejvyššího bodu. Srdnatě jsme to zdolali a pak nás čekal desetikilometrový sjezd. V Sepekově v restauraci Pecka malá zastávka na lehký oběd. Další cesta pokračovala zvlněnou krajinou až k soutoku Vltavy a Lužnice. V Týnu had Vltavou jsme si dali plnohodnotný oběd a dobré místní pivo. Cestou do Tábora jsem zavolal do restaurace Garage, abych zamluvil místa na večer. Slečna mi řekla, že jsou stejně všichni lidi na chatách a tak není potřeba nic zamlouvat. Před Táborem si dáváme trochu třešní a pak míříme na hasičskou základnu kde nám Petra domluvila nocleh. Burgery a tatarák k večeři byli zasloužené po dnešní etapě. Ještě bylo potřeba oslavit 2500km co ujel Jirka a 3000km co ujel Rosťa, takže legendário bylo jasná volba. Jarda chtěl uprchnout bez placení a slušně se rozloučil, ale bystrá číšnice si ho odchytla a prohlásila že, jako pokus dobrý. Vše s úsměvem. Po několika marných pokusech dostat se do samoobslužného obchodu se vydáváme zpět na hasičskou stanici. Dneska to bylo zase přes sto km, ale bylo více asfaltu tak jsme to zvládli v pohodě. Nohy sice už trošku bolí jenže dvě etapy nás ještě čekají tak si nemůžeme moc stěžovat. 103km a 1600m nastoupaných.

Noc na hasičské základně byla klidná a nikdo nás nenutil , abychom vyrazili na výjezd. Hasit umíme jen žízeň. Snídaně proběhla u benzínky a pak jsme vyrazili směrem na Veselý nad Lužnicí kde jsme se měli setkat s Karčou. Jen Jirka se od nás odpojil o něco dřív, protože se necítil na dalších 100km. Tomu samozřejmě rozumíme a není potřeba přeceňovat svoje síly. Kávička v kempu Karvánky a pak Rosťa s Jardou doprovodili Petru na vlak, kterým se dopravila do Brodu. Holka má zítra ranní směnu na 112 a tak je potřeba mít záchranáře v pohodě. Tak jsme na našem putování pokračovali už jen dva. Trošku nás strašil déšť a nakonec nás donutil zastavit v penzionu U Černého čápa a dát si kávu. Déšť přešel a my vyrazili dál směrem na Jindřichův Hradec. Cestou bylo potřeba vykonat potřebu a Jarda počůral cyklosvítilnu. Funkční ! Nezkratovala a tak si jí po otření vzal. Projeli a prohlídli si Jindřichův Hradec a spěchali za Jirkou do Žirovnice, cíle dnešní etapy. V penzionu připravené buchty od paní domácí a káva. Sprcha a pak jen najít nějakou hospodu s jídlem. Pizza v kebabu byla dobrá a pak přesun na pivko do baru Vysočina. Svět je malý, protože při povídání s majitelem se ukáže, že známé stejné lidi jako on, a to je potřeba zapít. Dneska jsme se sice po cestě rozdělili, ale pořád jsme o sobě věděli kde se nacházíme. Jirka si chtěl trošku ulevit, ale nakonec nastoupal stejně metrů jako my. Dneska ujeto 102km a 980m nastoupáno.

Je tady poslední ráno našeho putování. V noci trochu sprchlo tak snad nebude na cestách moc bláta. Čekají nás poslední dvě řeky. Jihlava a Šlapanka. Snídaně od paní domácí byla výborná a tak nám to bude pěkně dupat. Lehké mrholení hned po ránu se v Počátkách změnilo v déšť a ten nás zahnal pod přístřešek u rodinného domu. Půl hodiny čekání a hurá vpřed. Návštěva u pramene Jihlavy a menhirů u svaté Kateřiny. Pak jsme upalovali až se námi prášilo. Zaječí skok u Jihlavy bylo takové prolézání houštinou, která byla ještě po bouřkách plná popadaných stromů. Oběd a pivko v Jihlavě. Přes Polnou a podél poslední řeky Šlapanky až do Brodu. Už to bylo docela náročné hlavně na zadek, ale vidina cíle byla hnacím motorem. Cíl v Zatáčce, protože tam to před 5 dny začalo byl jasný. Ujeto 90km a nastoupáno 1100m. Tahle akce byla zatím nejdelší co jsem si vymyslel a to, že do toho šli Jarda, Jirka a Petra se mnou mě moc těší. Shodli jsme se, že nám přálo štěstí na jídlo v restauracích a také na ubytování. Budu se opakovat, ale stále mě moc baví dělat takovéto akce a mít z toho radost a když se do toho pořád pouští někdo s kamarádů se mnou tak jim to dává stejný fajn pocit . Najeli jsme 490km a nastoupali 6414m, ale stále platí hesl :"Není to km, ale o radosti lidí, co se toho účastní". Díky. /Rosťa/

 

Dálkoplaz č.50: pár zámků a pivovarů

04.07.2026 09:00

Ráno cvičně sjíždím k Ostrovu, nikdo na startu a tak vyrážím na SZ. Tedy na severozápad, proč to zdůrazňuji? Foukal severozápadní vítr, celou dobu, furt, pořád - neřád. Zámků bylo naplánováno několik (něco jsem nějak vynechal), pivovarů bylo několik a jeden, skoro dva jsem přidal. Hlízov Pivovar. Krása, srdce jásá, krásně předělané, hotel, wellness, 2 hospody terasa, příjemná obsluha, ale pak jsem dostal pivo...nevypláchnutý, teplý půllitr, a asi i neodtočené pivo (byl jsem první zákazník má pivo) a celkový dojem je v...tem tam. Žáky zámek s pivovarem co už není. Malešov pivovar. Už jsem tady 2x byl. Plno. Hospoda už je trochu opotřebovaná. Pivo výborný, jídlo...no asi na večeři něco nového ochutnat, za lepší peníz, ale ke kolu to nešlo. Známý průjezd Kutnou Horou. Hlízov, poslední Zámek i pivovar. Obojí krásné,málo lidí, obsluha chaotická, ale příjemná. Pivo dobré, dělal bych to jinak, ale pivo bez vad. No a pak už jen vlakem domů. Ujeto celkem 85 km, nastoupáno 900m. Zámky: Habry, Tupadly, Žáky, Kluky, Nová Lhota, Hlízov, tvrz Malešov, pivovary Tupadly, Malešov, Kutná Hora (stál jsem jen před bránou, to nepočítám), Hlízov. Ve šech držák na kola ve formě klandru..tleskán. /Milan/

 

Bikový čtvrtek č.167

02.07.2026 17:40

A je opět čtvrtek, tak hurá na společné kolo. Na startu, který by v dopoledních hodinách o trošku oddálen (někteří nečtou), se nás sešlo celkem 5,  Milan, Díba, Kuchťák, Stojka a Pegy. Před odjezdem v dálce u mostu jeden z nás vidí na kole všem dobře známého Bouchačku, jede s námi? Ptá se... A ejhle....když přijel blíž, z Bouchačky se vyklubal pán cca 70 let. Chlapec asi zestárnul. Nebo špatný voči?

No nic, trasovodičství se ujal Pegy. Trasa všem dobře známá Termesivy, Bartoušov, Dlouhá Ves, Pohled. Tak to většinou jezdíme. Ale tentokrát jsme jeli opačně. V tu chvíli je to úplně jiná trasa. Ano bylo také několik nedodržení trasy od některých našich bikerů. Vynechání brodu v Pohledu a schody se taky někomu nelíbily. Počasí ryze bajkové, sluníčko i teplo akorát, vítr trochu pofukoval. A cíl? no kde asi....prostě Zatáčka. Tam už na nás čekal upracovanej Kadlík a Honza co si jel tu svou trasu, jak povídal. Trochu jsme pokecali, vypili něco málo piv a za světla se rozjeli domů. Ujeto cca 42km, nastoupáno 485m, SK-11,5. Pohodová vyjížďka. /Petr/

Nohejbal č.458

30.06.2026 18:00

MTB Šatovská 50

27.06.2026 12:00

  Kemp SK tatran Šatov se vrátil k pořádání cyklo závodu pro horská a gravel kola. Je to vlastně jejich znovu první ročník tohoto závodu který nahradil dlouhotrvající Znovínskou 50. Ano Z50 měla velkou účast (1500 závodníků) díky p. Valovi a jeho týmu, jenže po několikaletých dohadech to vzal Tatran znovu pod svá křídla, páč p. Vala se nedohodl s hlavním pořadatelem Znovínem. Ano udělat závod a zařídit vše okolo je děsně náročné, hlavně když to někdo dělá poprvé, proto se nedivím pořadatelům, že nebylo vše oukej, velký vidle jim do toho hodilo počasí. Na startu 40st. rozehřátý asfalt ,kde se po něm mělo jet, málo občerstvovaček, zázemí - bufet na sluníčku bez stanů....prostě tohle byl za mojí 20ti letou karieru docela extrém. Nicméně na start se postavilo 120 profi i amatérů bikerů na gravlech i horských kolech a za 40ti stupňového vedra se pustilo do závodění. Já osobně sem většinu tratě znal v V50, i když jsme to jeli třeba v protisměru, ale věděl sem co kdy přijde, teda krom mého těla....čekal sem kdy mi řekne A Dost! Protože sem starej a tlustej. Na sluníčku bylo snad 60st. A když přišli vinice do kopce po trávě...chtělo se mi zvracet. Na 20km, sem myslel že se na to fakt vyseru. Když sem byl na 30tým, říkám si to už dojedu. Jenže sem akorát dojel kluka, co mu bylo 53 let , jak mi řekl, no a ještě sem ho odhadl o 20kg míň než mám já...A zase sem byl v prdeli...nemohl jsem ho nechat aby mi fouknul. Jo, zdrhnul mi v Rakousku do stoupání 17%. Pak se mi podařilo ho nějak dojet (nevím jak, měl sem mžitky před očima), byli jsme Šatově , kilák po asfaltu v kopci do cíle a on 20m přede mnou...těžkej převod ve stoje a klaplo to! Skončil 7 vteřin za mnou. Když jsem ho šmiknul, vypadal hůř než já. No ale můj výsledek stejně nic moc. Celkem 36 ze 120, v kat 10 z 26. Cca 30 bikerů vzdalo kvůli vedru. Já dal 2 pivka, chleba se škvarkovkou a s Ivankou si zalezl do připraveného sklípku se sqělým vínkem přímo v Šatově. /Petr/

 

Bikový čtvrtek č.166

25.06.2026 17:30

komentovat debatu na WP ve stylu kdy a kam na kolo a kam do hospody...no po 17ti letech bikových čtvrtků a 165 odjetých čtvrtcích mě připadá, že by to byla debata s dětmi v mateřské škole (prostě poslední dva čtvrtky v červnu a všechny čtvrtky o prázdinách je bikový čtvrtek).

Na startu nás bolo ĆTYŘI. Teplo, teplíčko. Trasa po levém břehu Sázavy přešla ve stoupání po pravém břehu Sázavy ke kopci nad Českou Bělou k Leteckému majáku u České Bělé - k cíli dnešní trasy. Pak oproti původně plánované trase změna kvůli bujnému porostu. No a jsme v Naganu, tady už je Kuchťák a postupně přijížděli a přicházeli ostatní - takže na konec nás tam sedělo 9 (na kole 4 !!!). Ujeto 34 km, nastoupáno 450m=SK 13. /Milan/

Nohejbal č.457

23.06.2026 18:00

Nohejbalový turnaj Hostovice

20.06.2026 12:00

Náš odstěhovaný kamarád Michal Gajdoš -Gajda- nás pozval na nohejbalový turnaj do svého nynějšího bydliště Hostovic. Takže 20.6. v 7 hod. ráno vyrážíme ve složení Louža, Mali a Pegy. Po cestě jsme nabrali ještě dva kamarády Romči a v 8h už parkujeme u Míšana. Po cestě byly dohodnuty týmy, BSP-Louža, Gajda a Pegy jeden tým a druhý Romča + dva jeho kamarádi - MMM název týmu, neboť jejich příjmení začínají na M. 

 V zázemí už na nás čekali, sešlo se celkem 5 týmů, hřiště s umělým povrchem zasypaným pískem bylo připravené, vedro děsné...34 st ve stínu. Rozlosování bylo jednoduché, hrálo se každý s každým na 2 vítězné sety a pak klasický pavouk až do finále. BSP a MMM proti sobě nastoupili do druhého zápasu, BSP prohrálo. Za celý turnaj mužstvo MMM neprohrálo, BSP jednou. Takže finále MMM-BSP! první set skončil 10:9 BSP neudrželo vedení (alkohol a sluníčko si vzalo svou daň) druhý set si už tým MMM pohlídal, byli zkušenější a lepší. Prostě borci z BSP ve dvou týmech nedali místním šanci. jak se říká "veni vidi vici" přijeji, viděli, zvítězili. Snad nebyli místní týmy moc nasraní. 

 Pohoštění bylo dobré, klobáska sqělá, točené pivko, nealko , ale i drinky byli. Závěrečná oslava byla u Michala a Lenky doma v jejich novém moc pěkném baráčku (děkujeme za pohostinnost). Cestou domů jsme se ještě stavili ve Ždírci na fotbalovém hřišti na doplnění ióntů a pak ještě v Sobiňově na závěrečné pivko. Děkujeme Romčovi za trpělivost, vozil nás jak žíznivý medvědy). /Petr/

 

Bikelauf Lužnice

19.06.2026 20:00

Tak další řeka za mnou-Lužnice.

Cesta vlakem už slibovala teplíčko, takže postupně jsem ze sebe sundával všechny doplňky, které byly fajn na cestu k nádraží. Rybník, trasu znám už z cesty Okolo ČR (dnes to bude dost po známých místech). Sjíždím ke Dvořišti, stavba dálnice pokročila a cesta vede pod nově budovaným mostem. A to byl problém! Zastavil mě jakýsi človíček a že tam tudy nemůžu, tlačím kolo a přitom mu říkám, že tam nemají žádný zákaz, žádnou obchůzkovou trasu a tak- chtěl na mě zavolat policii, tak jsem mu nabídl k opsání občanku , to nechtěl. Při družné debatě jsme došli na konec staveniště, tady jsem mu ukázal, že ani tady nemají žádný zákaz vstupu a nasedl na kolo a hurá k pramenu. Pohoří na Šumavě- odbočuji do Rakouska a pozvolné stoupání se urychluje až do p74 m nad mořem, kde pramení Lužnice. Zpátky do Čech, řeka to valí poměrně rychle dolů a já ji následuju. Pak Rakouskem až do Českých Velenic. No po uklizených a klidných rakouských vesničkách je to celkem prda. Nepořádek, spoluobčané, vietnamští spoluobčané…no už tady znám příjemnou restauraci. Polévka, kofola a pivo. A pak už je to jen kousek do Suchdola nad Lužnicí na ubytování.

Ve čtvrtek teplo už po snídani, ale dnes to bude pohodová trasa. Třeboňsko i s Třeboní. Hodně cyklistů, vlastně hodně e-cyklistů, rybníky, pěkné cesty. Od Veselí na Lužnicí, už jsem zase na cestách sám. Cesta už nevede jen okolo řeky, musí se i do kopců okolo. Pár kopřiv, tráva. No ale nic co by nešlo projet. Tábor.

V pátek jsem chtěl vyjet kvůli teplu dřív, ale it chyba a mobil je skoro vybitý. Tak rychlé dobíjení a vyrážím až po osmé a to už je hic jako p…..krásná cesta se mění na pěšinu, plnou kořenů, kamenů a padlých stromů. Takže moc sesedání a nasedání. Pak se to začíná šplhat na skály, sešupy k vodě…no měl jsem asi poslechnout mapy.com a jet mimo řeku. Cykloserver ukazoval ztížený průjezd….prvních 20 km jsem dal klidně za 2 hodiny. K tomu ten hic, u vody komáři, cesty dost zarostlé-i krev tekla. U Stádleckého řetězového mostu už pro jistotu opouštím terén (začíná mě honit čas) a do Bechyně to dávám po silnici. U benzinky pivo a kofola a valím do Týna nad Vltavou. Na mostě proti mně jede vlak, vlak mezi auty – supr zážitek. K soutoku je to už jen pár kopců. Soutok-kupodivu jsem tady sám. No a pak zpět do Bechyně (z Týna vlak nejezdí-nevím proč,?). Cesta domů nic moc, teplo, hodně lidí, 3 přestupy, zpoždění, ujetá přípoj, smrděl jsem i sám sobě….no ale dopadlo to.

Ujeto 105+111+64=280 km, nastoupáno 1043+558+900=2500m, SK 9,9+5+14,3=9 /Milan/

 

Nohejbal č.456

16.06.2026 18:00

Jaryn "50"

13.06.2026 13:00

Tak na úvod : Jaryne vítej do klubu. To nemyslím padesátníků, těch je moc, ale 50tníků co díky tomu vlastní nůž BSP, těch je podstatně míň = je to vzácné být členem takového klubu.....

No a pak je tady věc, na kterou jsem se chtěl už někoilkrát zepat: Jarin nebo Jaryn? Já na stránkách původně používal i, ale pak jsem v komunikaci na WP viděl všude y, tak jsem to předělal...musíme v tom udělat pořádek, už jen proto, že na noži máme - teda máš i.

Správná spisovná podoba tohoto domáckého jména (odvozeného od Jaroslava) je Jaryn. 
Pravopis se řídí pravidlem o psaní tvrdých souhlásek – po tvrdém „r“ se píše tvrdé „y“. Varianta s měkkým „i“ je z hlediska českého pravopisu považována za chybnou. V běžné neformální komunikaci nebo na sociálních sítích se však občas můžete setkat i s hovorovějším tvarem končícím na měkké -i.

Trochu nám uvázla konunikace s dopravou dárku, ale nakonec se vše podařilo předat, včetně "zdravice" co vytvořil Rosťa. Oslava parádní, Jardo (sqěle jsem se vyhnul i-y) tolik sladkýho většina z nás nesní ani za půl roku, a to nemluvím o "normálním" jídle. Oslava se vydařila i díky umoudřenému počasí, jen ten vítr mohl být menší, ale prostě Vysoká. Jardo dík za všechny zůčastněné. /Milan/

Sauna 2006-2026

11.06.2026 21:00

Tak a 20tý ročník sauny je za námi (bylo jich samozřejmě víc, ale bez záznamu - vídáme se s některými již o 5-6 let více). Naše již "slavná" soutěž v házení prostěradlem má svého letošního vítěze - Honzu. Body a účasti ze všeh ročníků jsou níže. /Milan/

a trendy bez bodů a roků, prostě jak se komu daří ......

 

Sauna č.718

11.06.2026 19:00

Poslední sauna sezíny 22025/2026 je za námi. Bohužel se to obešlo bez tradičního pstruha na závěr.... /Milan/

Nohejbal č.455

09.06.2026 18:00

Cyklovíkend č.43: Nejzápadnější místo ČR

07.06.2026 19:00

První den dalšího cyklovíkendu začal pár dní před odjezdem na Pelestrově, kde se domluvilo jak, kdy a kdo s kým pojede a kdo připraví jídlo.

Samozřejmě vše začalo dávno, když Milan určil, kam se pojede.

Ašský výběžek a nejzápadnější bod ČR.

43. cyklovíkendu se zúčastnilo 9 kousků z BSP. Milan, Míla, Rosťa, Luboš, Krulda, Kadlík, Roman a Cibulka.

Dorazili jsme téměř ve stejnou dobu. Míla to měl jen kousek, protože se v okolí pohyboval již pár dní s jinou partou, ale nás má radši, a tak po ubytování se vyrazilo na první trasu. Hrozil nám déšť a tak vyrážíme a doufáme, že to zvládneme v suchém triku. Marně!

Před trailem v bike centru Aš nás to dohnalo. Kořeny v lese trošku klouzaly, a tak část party se rozhodla jet přes pastviny a zkoušeli, zda je v ohradnících elektřina. Luboš, Rosťa a Cibulka objeli celý trail a s ostatními, kteří mohli fakt litovat, že si s námi nezatočili řidítkami po lese se potkali v Aši u sochy J.W. Goethe, který se zde kdysi  pohyboval. Chvilka čekání až přejde déšť. Dvě piva u vietnamského hospodského a hurá do ubytování v na Farmu Horních Pasekách. Cestou jsme narazili na hospodu v obci Vyhlídka a tak lehká večeře přišla vhod. Hospodský byl trochu divný a chtěl nás kluky z Vysočiny ohromit pivem co tam čepoval. Nás to pobavilo, protože to byl Bernard, ale jídlo bylo dobré.

Zítra to nevypadá s počasím moc dobře, a tak asi bude turnaj v kulečníku a fotbálku, ale vše se rozhodne až ráno. Budeme se celou noc modlit ať neprší. Jen nevím, zda to bude od takových neznabohů stačit, ale za pokus to stačí.

Kadlík si dal na baráku čínskou krevetovou polévku a začal se rosit.

Najeli jsme 45 km, nastoupali 764 m, Sk-17.

Snídani jsme si nemuseli dělat sami, protože ji máme v ceně ubytování. Tak je to příjemná změna se nechat obsluhovat a neprat se o pánvičku na vajíčka jako každé jiné ráno na cyklovikendech. Začala každodenní ranní debata o trasách a jejich délkách. Jaké bude počasí je taky záhada. Různé servery a různá předpověď. Začali jsme údržbou kol a pak se prý rozhodneme. Jsou zde návrhy nikam nejet nebo jet do lázní do Německa což je asi 4km. No nakonec vyrážíme na sobotní trasu, přestože je pátek.

Ve Františkových Lázních prý gejzír myšlenek vystříkl Kruldovi z hlavy (viz foto), čemuž se všichni s chutí a od srdce zasmáli, protože  kde nic není nemůže nic vytříknout. Jak jsem psal, tak ráno začal údržbou kol, a tak bylo zajímavé, že Kruldovi přestala brzdit zadní brzda. V bike servisu byli vstřícní a věřili si na rychlou opravu. Čtvrt hodinová oprava nefunkční brzdy se protáhla na hodinu. Kadlík z nudy kopal Rosťu do holeně. Oprava se povedla, a tak se přes Chebský hrad vyrazilo domů. Viděli jsme mnoho hovězího dobytka a byli jsme poučeni, že to jsou býčci a pozná se to prý podle toho, že jsou chytřejší.  Od rána někteří pořád přemýšleli o zkrácení trasy, a nakonec si jí zkrátil jen Kadlík, jen to zapomněl ostatním říct. Dvacetiminutové čekání ukončil Luboš, který se za ním vydal zpět po trase a zjistil, že jel jinudy. Šťastně jsme se sešli zpět doma a začalo vaření a žranice. Steaky luxus. Pak se hrál kulečník na křivém stole a Cibulka udělal tradiční brambory s česnekem. Ještě v deset hodin nikdo nepřemýšlel o sobotní trase což je dobře a značí to o odhodlání mančaftu. Chytrých řečí a blbostí z nás za celý den vypadlo strašně moc a nedá se to vše zachytit. Dnes jsme ujeli krásných 80km a nastoupali 1072 m, SK-13.

Tak sobota začala tím, že se pojede páteční trasa a tím zmateme všechny okolo. Vyrážíme na Trojmezí ČR/ Bavorsko/Sasko. Tam nás čekalo občerstvení v podobě samoobslužného baru a pak se pokračovalo po Německu. Trvalo to jen krátce a už jsme byli zase v Česku.

Další cesta byla směrem k nejzápadnějšímu bodu republiky. Trošku kořenů, ale bod byl zdolán. Aš, znovu, již po několikáté. Míla nás opustil, protože potřeboval odjet domů kvůli rodinné záležitosti. Potom začalo hledání hospody. Restaurace Sokolovna v Krásné se ukázala jako skvělá volba. Parádně jsme se nažrali a Krulda s Kadlikem odmítli jet podle stanovené trase a tak tam byli zanecháni svému osudu. Ostatní to zase natáhli kouskem Německa trochu natáhli. Dorazili jsme na barák, kde se začal připravovat tatarák.  Proběhl malý turnaj ve fotbálku (stolním). Dozvěděli jsme se, že spánek je trenažér na smrt, což je morbidní, ale nás to pobavilo. Cibulka začal dělat brambory s česnekem, které nikdo nechtěl, ale on se nenechal odradit.. No sežrali se stejně jako jindy….Jen malý problém byl s úklidem kuchyně, kterou jsme si "pronajali". Míla nám odjel ☺, a tak se hledali úklidoví náhradníci....no dopadlo to dobře - níkdo si nestěžoval.

Zítra jedeme domů, ale ještě si dáme malou projížďku.

Majitel farmy, na které bydlíme nás zde nechá, jak potřebujeme, a tak nemusíme nijak pospíchat. Dneska ujeto 71km, nastoupáno 1209 m, SK-17.

Poslední den cyklovíkendu nás ráno přivítalo slunce a jasná obloha. Milan si přivstal a šel někam to slunce vítat, ale spíše šel fotit zajímavosti v okolí. Fotky se určitě objeví na našem webu. Luboš si jako každé ráno šel zaběhat, aby získal nějaký ten odznak do garminu. Ostatní zůstali na základně v postelích a poslušně čekali až bude snídaně. Dneska bude jen kratší trasa, která nás zavede zase k sousedům do Německa. Po snídani proběhlo vyúčtování, kterého se zase ujal Luboš, který umí nejlíp počítat a má naší bezmeznou důvěru. Pak už jsme se vydali na poslední bike. Bez Kruldy, který se cítil unavený, a tak hlídal barák.

Dlouhý sjezd až do lázeňského města Bad Elster naznačoval, že nás čeká taky dlouhé stoupání. To nastalo a ještě začalo nepříjemně foukat. Bylo to naposled, a tak nikdo neremcal. Krásný lesní sjezd nás přivedl k restauraci Alara v Kopaninách, kde jsme si dali polévku od turka (jako fakt voriginál turek) a pokračovali do Podhradí. Tam jsme měli štěstí, že přijel zájezd že Žďáru nad Sázavou a měl domluvenou prohlídku místního evangelického kostela Dobrého pastýře z r.1480 a paní farářka nás pozvala také na prohlídku. Potom už jen do kopce na naší víkendovou základnu farmu v Horních Pasekách. Balení a malý úklid před cestou domů.

Co dodat závěrem? Opět se potvrdilo, že sledovat počasí dlouho před akcí nemá cenu, protože nám tentokrát podle předpovědí počasí hrozil déšť!

Jenže až na malý deštík první den mám počasí fakt přálo.

Celkově to byl parádní prodloužený víkend, kdy jsme poznali zase další krásná místa a dokázali si, že nepatříme do starého železa. O zábavu nebyla nouze, a i když jak si stále opakujeme nejde o naježděné kilometry, ale o společně strávený čas, přesto nějaký ten kilometr máme v nohách a na otlačeném zadku.  Najezdili jsme asi 235km a nastoupáno cca 3715m, SK-15,8. Díky všem zúčastněným. /Rosťa, Milan/ FOTKY celkem

Nohejbalový turnaj Vršovice

06.06.2026 09:00
6.6. 2026 se konal první ročník nohejbalového turnaje trojic na Vršovicích.
Za BSP Mali, Louža, Petr a náhradník Bláža. Sešlo se 9 mužstev, hrálo se na dvě skupiny a pouze na dva sety v zápase. Bylo jenom jedno hřiště, tak na dva vítězný sety se hrálo až semifinále a finále. Borci z BSP byli ve skupině pěti mužstev a podařilo se jim postoupit ze druhého místa ( víc jich vlastně nepostupovalo). Romču ještě čekal fotbal, tak jsme měli v záloze Blážu, ale nakonec v boji o třetí místo vystřídal Loužu, ten toho měl už plný kecky a na víc se věnoval soudcování. Třetí jsme vybojovali na dva výtězný sety 10:7, 9:10 a třetí jsme jim nedali šanci, za stavu 9:0, jsme jin darovali bod, dělá se to tak ze slušnosti, aby soupeř neodcházel bez bodu v setu. Romčovi smeče za zadní čáry byli pro soupeře překvapivé a nechytatelné.
Jinak zázemí supr, počasí vynikající, pivo Rychtář sqělý, prase na vietnamský způsob úžasný. Po vyhlášení kapela Titánium, hrála až do půlnoci. /Petr/

Cykločtvrtek č.59

04.06.2026 17:00
Zatím co většina bikerů BSP si užívá na cyklovíkendu až v Aši, zbytek si dal čtvrteční vyjížďku pod vedením Kapliho.Start na obvyklém místě, v 17:00 vyrážíme ve zbytku našeho týmu. Kápa, Kuchťák, Horny, Jaryn a Pegy. Další zbytkoví asi nemohli.  Trasa směr Radostín a přes Okrouhlici zpět. Dobrá trasa, polní lesní cesty i asfalt.  Cíl ??? Že by  Zatáčka? Ano, prostě doplnění tekutin musí být. Dali jsme si 2 litry piva každý, u toho rozebrali spoustu věcí a postupně mazali ke svým domovům . Ujeto 41 km, nastoupáno 506 m, SK-12,3. Musíme se polepšit. /Petr/

 

Záznamy: 1 - 20 ze 78
1 | 2 | 3 | 4 >>