Sedm řek
Vymýšlet a realizovat různé cyklo výzvy mě baví a když k tomu ukecám pár kamarádů je to o to větší radost. Loni to byla cesta okolo kraje Vysočina a na letošní akci mě trochu inspiroval Milan. Jezdit podle řek má své kouzlo a jet během několika dní podle sedmi řek by mohlo být ještě kouzelnější. Každý z nás už podle každé z řek, které nás čekají někdy jel, ale nikdy ne takto během několika dní po sobě. Sázava, Vltava, Lužnice, Nežárka, Kamenice, Jihlava a Šlapanka jsou ony řeky, které nás po pěti dnech dovedou zpět domů. Čeká nás pět dní na biku s batohy na řídítkách nebo na zádech. Množné číslo znamená, že se našlo pár kamarádů na tuhle cestu. Jarin, Jirka, Rosťa a Petra je letošní sestava. Musím zmínit Moriho, který se na tuhle akci moc těšil, ale operace srdce mu to překazila (dopadla dobře, a to je nejdůležitější). Zdravotní problémy vyřadili i Zdeňka. Nikdo další se nepřihlásil, a tak jsme tentokrát čtyři. Začneme u naší oblíbené hospůdky HELAX, kterou máme přejmenovanou na Zatáčku. Je jasné, že cesta začne podél Sázavy, a to do Sázavy což je město na Sázavě (jen aby té Sázavy nebylo moc). Malá porada proběhla na Zatáčce a tam nám Petra sdělila, že první etapu absolvuje vlakem, protože bude po noční směně což chápeme a budeme na ní čekat na nádraží v Sázavě. Mám nový batoh na řídítka, a tak jsem se zvědavostí balil a Jirka nám říkal , že se mu do batohu nevejdou všechny prášky co bere, ale přípravu podle fotek měl kvalitní. V deset hodin startujeme od Zatáčky. Počasí nám přálo a vedra která byla minulý týden nehrozila. Ze začátku samozřejmě jedeme známou krajinou a až za Ledčí nad Sázavou jsou místa, která moc neznáme. Střídá se asfalt, polní a lesní cesty. Jedna lesní cesta, která naprosto zmizela se stala osudnou pro Jirkovy pantofle. Až tam uprostřed lesa někdo najde úplně nový pantofel s nápisem sport bude hodně přemýšlet, jak se tam dostal. Nakonec jsme se houštím prodrápali do civilizace a pak se vydali do Zruče nad Sázavou na oběd. Výborná volba hospody na náměstí. Vietnamci ve Zruči nemají pantofle a tak navštěvujeme místní Pepco a Jirka má nové pantofle se supermanem. Kácov jen projíždíme a míříme po turistických trasách dál. Čekal nás nejtěžší úsek dne, kdy jsme biky tlačili a skoro nesli nad hlavou. Já to prostě umím zpestřit. Výhledy na údolí, když se v té divočině občas naskytly stály za to, ale náročné to fakt bylo. Jirkovi se povedlo své nové pantofle strážit jen jednou, ale nakonec je šťastně přivezl touto divočinou. Do Sázavy přijíždíme přesně v čase, kdy na nádraží vystupuje Petra z vlaku. Prostě dokonalé načasování. Pak už jen do ubytování, kde nás čekalo milé překvapení v podobě bazénu. V restauraci jsme z Jirkou zjistili, že jsme tady v roce 2014 seděli při našem putování z Davle do Brodu. I fotky jsem našel. Snídani na zítra nám Petra dovezla v podobě borůvkového koláče, co je od ní záslužný počin. Dali jsme si výbornou pizzu nějaký ten iontový nápoj a spokojeně šli spát. Při této etapě tzv "pantoflové" najeto 93 km a nastoupali 1450m.
Ráno svítí slunce a to je pozitivní. Čeká nás opět podobná porce km na soutok Vltavy a Sázavy a pak do Sedlčan. S Jirkou jsme došli do místního koloniálu pro čerstvé pečivo a nějaké pochutiny . Borůvkový koláč a kávu připravil Jarda s Petrou , kteří po královská snídani na zahradě skočili do bazénu. Etapa začala návštěvou Sázavského klášteru a potom jsme již vyrazili směr Davle. Krásné to utíkalo a cestou Petra viděla tři velké ptáky ( a nebyli jsme to my tři ). V obci Nespeky proběhla polívčička a s konstatováním, že ještě kousek pojedeme po rovině, než začne stoupání se vydáváme na další cestu. První stoupání bylo opravdu výživné a na vrcholu se rozhodujeme trošku změnit trasu. Bohužel jsme přejeli jednoho mravence, ale vyhnuli se malému ptáčkovi, na kterého nás opět upozornila Petra. Protože jsme z Brodu nemohli jsme odolat si projet malý brod tam a zase zpět. Prudké klesání zpět k řece a hurá do první hospody na jídlo. Pikovice a hospoda u Dolejších byla na ráně. Ochutnávka místního piva Pikovar. Jirka přemýšlí kolik šálku piv podle garminu bude muset vypít, aby nebyl hydratovaný. Do Sedlčan jsme dorazili po šesté hodině a následovalo ubytování a sprcha. Důležité info o restauraci, kde vaří nám dala paní správcová, a tak hurá na dlabanec. Kachna, svíčková, kuřecí prsa a pivečko. Zjistilo se, že Petra najela 1000km, no a to je potřeba oslavit. Medový rum přišel vhod a pak si vzpomněl Jarda, že najel 3000km. Další runda. To budou zítra výkony!!!! Najeli jsme krásných 102km a nastoupali 1300m.
Ráno je opět slunečné a náš dnešní cíl soutok Lužnice a Nežárky je cca 50km daleko což je asi polovina dnešní trasy. V klidu polehaváme a přemýšlíme o snídani. Místní supermarket nás určitě nakrmí kvalitní stravou. Billa nezklamala a na chodníku jsme posnídali. Prvních dvacet kilometrů bylo do dnešního nejvyššího bodu. Srdnatě jsme to zdolali a pak nás čekal desetikilometrový sjezd. V Sepekově v restauraci Pecka malá zastávka na lehký oběd. Další cesta pokračovala zvlněnou krajinou až k soutoku Vltavy a Lužnice. V Týnu had Vltavou jsme si dali plnohodnotný oběd a dobré místní pivo. Cestou do Tábora jsem zavolal do restaurace Garage, abych zamluvil místa na večer. Slečna mi řekla, že jsou stejně všichni lidi na chatách a tak není potřeba nic zamlouvat. Před Táborem si dáváme trochu třešní a pak míříme na hasičskou základnu kde nám Petra domluvila nocleh. Burgery a tatarák k večeři byli zasloužené po dnešní etapě. Ještě bylo potřeba oslavit 2500km co ujel Jirka a 3000km co ujel Rosťa, takže legendário bylo jasná volba. Jarda chtěl uprchnout bez placení a slušně se rozloučil, ale bystrá číšnice si ho odchytla a prohlásila že, jako pokus dobrý. Vše s úsměvem. Po několika marných pokusech dostat se do samoobslužného obchodu se vydáváme zpět na hasičskou stanici. Dneska to bylo zase přes sto km, ale bylo více asfaltu tak jsme to zvládli v pohodě. Nohy sice už trošku bolí jenže dvě etapy nás ještě čekají tak si nemůžeme moc stěžovat. 103km a 1600m nastoupaných.
Noc na hasičské základně byla klidná a nikdo nás nenutil , abychom vyrazili na výjezd. Hasit umíme jen žízeň. Snídaně proběhla u benzínky a pak jsme vyrazili směrem na Veselý nad Lužnicí kde jsme se měli setkat s Karčou. Jen Jirka se od nás odpojil o něco dřív, protože se necítil na dalších 100km. Tomu samozřejmě rozumíme a není potřeba přeceňovat svoje síly. Kávička v kempu Karvánky a pak Rosťa s Jardou doprovodili Petru na vlak, kterým se dopravila do Brodu. Holka má zítra ranní směnu na 112 a tak je potřeba mít záchranáře v pohodě. Tak jsme na našem putování pokračovali už jen dva. Trošku nás strašil déšť a nakonec nás donutil zastavit v penzionu U Černého čápa a dát si kávu. Déšť přešel a my vyrazili dál směrem na Jindřichův Hradec. Cestou bylo potřeba vykonat potřebu a Jarda počůral cyklosvítilnu. Funkční ! Nezkratovala a tak si jí po otření vzal. Projeli a prohlídli si Jindřichův Hradec a spěchali za Jirkou do Žirovnice, cíle dnešní etapy. V penzionu připravené buchty od paní domácí a káva. Sprcha a pak jen najít nějakou hospodu s jídlem. Pizza v kebabu byla dobrá a pak přesun na pivko do baru Vysočina. Svět je malý, protože při povídání s majitelem se ukáže, že známé stejné lidi jako on, a to je potřeba zapít. Dneska jsme se sice po cestě rozdělili, ale pořád jsme o sobě věděli kde se nacházíme. Jirka si chtěl trošku ulevit, ale nakonec nastoupal stejně metrů jako my. Dneska ujeto 102km a 980m nastoupáno.
Je tady poslední ráno našeho putování. V noci trochu sprchlo tak snad nebude na cestách moc bláta. Čekají nás poslední dvě řeky. Jihlava a Šlapanka. Snídaně od paní domácí byla výborná a tak nám to bude pěkně dupat. Lehké mrholení hned po ránu se v Počátkách změnilo v déšť a ten nás zahnal pod přístřešek u rodinného domu. Půl hodiny čekání a hurá vpřed. Návštěva u pramene Jihlavy a menhirů u svaté Kateřiny. Pak jsme upalovali až se námi prášilo. Zaječí skok u Jihlavy bylo takové prolézání houštinou, která byla ještě po bouřkách plná popadaných stromů. Oběd a pivko v Jihlavě. Přes Polnou a podél poslední řeky Šlapanky až do Brodu. Už to bylo docela náročné hlavně na zadek, ale vidina cíle byla hnacím motorem. Cíl v Zatáčce, protože tam to před 5 dny začalo byl jasný. Ujeto 90km a nastoupáno 1100m. Tahle akce byla zatím nejdelší co jsem si vymyslel a to, že do toho šli Jarda, Jirka a Petra se mnou mě moc těší. Shodli jsme se, že nám přálo štěstí na jídlo v restauracích a také na ubytování. Budu se opakovat, ale stále mě moc baví dělat takovéto akce a mít z toho radost a když se do toho pořád pouští někdo s kamarádů se mnou tak jim to dává stejný fajn pocit . Najeli jsme 490km a nastoupali 6414m, ale stále platí hesl :"Není to km, ale o radosti lidí, co se toho účastní". Díky. /Rosťa/
