Cyklovíkend č.40: Svitavská pahorkatina
Celé to začalo samozřejmě už dávno a to tím, že Milan vybral destinac,i kam se pojede. Pak se půl roku přihlašovali účastníci zájezdu a bylo vybráno ubytování. Tentokrát to padlo na chalupu v Radišově. V průběhu léta se někteří z tradičních účastníků museli odhlásit, ale přivítali jsme, že se zúčastní i nováčci v řadách BSP. Já (Rosťa) jsem konkrétně vůbec neměl jet, ale celé se to zamotalo, a tak teď tady píšu tento deník, ale popořadě. Když jsem Milanovi ve čtvrtek 19. 9. ráno psal, že jedu taky, protože se mi zraněný sval z vodních sportů, hojí docela dobře, odepsal, že je to fajn a příště, než začnu dělat blbosti, mám se poradit se zkušenými a staršími kamarády. Tím myslel sebe! Karma zdarma!!! Večer se vyboural na kole a způsobil si vážné zranění. Tohle fakt nikdo nechce zažít ani slyšet. 40 cyklovíkendů a tohle bude první kde Milan, který je všechny připravoval nebude. No nicméně to způsobilo trošku komplikací s cyklovíkendem. Kontakt na ubytování jsem převzal a vše domluvil. Pivo nám i přes těžké zranění Milan zařídil z nemocnice za což mu srdečně děkujeme a budeme pít na jeho brzké uzdravení. Tradiční schůze se uskutečnila tradičně na Pelestrově a byla domluvená doprava a složení posádek. To platilo pouze do pondělí, kdy se přihlásil další účastník (Kápa). Jako nováček bude asi muset něco zaplatit. Opět několik telefonátů a snad je vše zařízené. V ubytování nám paní vyšla vstříc a umožnila několika nedočkavcům (alkoholikům) ubytovat se již ve čtvrtek. Stravování je částečně tradiční, a to ve formě tataráku od Kadlíka a pak pro nás Kuchťák připravil, jak on říká porno z udírny. Bůček, klobásky a sýrové koule. O půl šesté hlásí Pegy, že je už na místě a další borci dorazí během podvečera.
Páteční ráno bylo pro některé účastníky náročné. Hýření do nočních hodin se projevilo. Start byl určen na 10:15 h a stejně do bylo jen tak tak. Lehký rozjezd po
polních cestách se za chvíli změnil v pěkné stoupání. Okolo některých členů skupiny se moc nedalo projet. Alkoholové výpary se za nimi táhli dost daleko a listí odpadávalo. Po cestě jsme nacházeli rozrytou cestu od kanců, a tak jsme čekali kdy na nás zaútočí. Jelo se krásnými cestami a stále lesem. Po 30 km jsme dorazili k trailum u Moravské Třebové a po nich se sklouzli do města na oběd. S plným břichem pak začali stoupat zpět na traily. Bylo to náhoru a dolu. Stoupání náročné, ale sjezdy krásné. Když jsme je obkroužili za částečného nadávání mančaftu, čekal nás přejezd posledního kopce a to už bohužel za deště. Všichni se už těšili na pivko, vířivku a tradiční tatarák od Kadlíka. Tradice je tradice. Pak už začala jen plodná diskuse . Najeto 68km a 1200 m nastoupáno.
Je zde sobotní ráno. Někteří z nás se už od probuzení pořád vyptávají kolik kilometrů nás dneska čeká. Asi se těší jen nevím proč se po mé odpovědi křižují a trošku nadávají. 
Trasy připravil Milan a ten tu bohužel není, tak ty kecy poslouchám já. Je jim to stejně prd platný. Určím směr, čas startu a jedeme. 9:30 a směr Česká Třebová. Teplota není moc příznivá ( 10°C), ale nejsme z cukru. Čeká nás návštěva trailů na Pekláku a určitě tam bude nějaký ten kopec s rozhlednou. Vyrážíme o dvacet minut dříve což je překvapivé, ale máme alespoň víc času . Krásných 30 km během kterých jsme se krásně brodili bahnem v místech kde měli svoje soukromé bahení lázně místní kanci a mi po přebrodění vypadali taky jako kanci, navrhuji dvě možnosti jak pokračovat dál. Oběd a pivečko v pivovaru Faltus a pak traily Peklák nebo obráceně. Pivo a jídlo zvítězilo a tak hurá do hospody. No budou z nás mít radost. Vůně bahna se za námi táhla opravdu daleko. Na dveřích mají cedulku cyklisté vítáni tak hurá dovnitř. Ochutnávka piva a oběd bylo ok a pak se vyrazilo na traily . Domluveno, že nahoru se necháme vytáhnout lanovkou, protože se nikomu nechtělo šlapat do toho kopce. Po dvaceti metrech jsem vypadl z lanovky což se neobešlo bez komentářů. Chlapec od lanovky nainstaloval malou vychytávku a druhý pokus klapl. Po dojezdu se několik nás rozhodlo pro další jízdu. Kápův defekt byl až těsně po dojezdu a tak to byla taková tečka za návštěvou Pekláku. Poté následovalo nejhorší 21% stoupání dnešního dne. No mazec. Rozhledna na Kozlovském kopci byl vrchol a následoval sjezd lesní pěšinou a průjezd pravěkou vesnicí. Pak začalo pršet a asi 10 km se jelo v dešti. Před posledním stoupáním naštěstí přestalo a pak se začalo klesat k domovu. Žízeň byla velká a tak nastalo hlasování zda ubytování mineme a zajedeme cca 2 km do hospůdky. Nebylo to jen o žízni, ale o strachu, že na baráku už dochází pivo. Tato malá odbočka se povedla i když byla docela zima. Kápa vysomroval od obsluhy mikinu a pak začal mít strach, že z něj manželka ucítí ten parfém, ale teplo mu bylo. Kuchťák, Míla odjeli dřív a mi ostatní se po dojezdu k baráku nemohli dostat dovnitř, protože ty dva seděli ve vířivce. Házení kamínků na okno nepomáhalo a tak nakonec jednoho chytrého napadlo zavolat telefónem. Vířivka byla skvělá a nutná pro prohřátí těl. Uzený bůček,klobásky a sýrové koule od Kuchťáka a pečené brambory s česnekem od Cibulky byla pěkná závěrečná tečka za dnešním dnem. Ještě jsme chtěli zítra vyrazit na kole po okolí, ale paní domácí nám do toho hodila vidle a tak zde zítra nemůžeme zůstat déle než do 11:00. No nic né vždy to vše vyjde dokonale. Dneska ujeto 77 km a nastoupáno 1300 m. Celkové hodnocení víkendu jistě ještě probereme později, ale podle mého mínění to bylo opět super . Samozřejmě byl ovlivněn zraněním a tím i neúčastí Milana. Příště už bude na startu v plné parádě a s novým kyčelním kloubem. Už mu asi nebudeme stačit. Tak zase na jaře. Biku zdar. /Rosťa/
v každém případě je tady již jistota (i když po letošku si můžu říct, že nevím co je jistota - třeba mi zarezne kloub nebo tak něco) termínu podzimního cyklovíkendu 2025 : 21-23.9.2025 (28 tak jako tak vychází na neděli a já už nyní mám pozvánku na akci , která je 27.9.25, kde fakt nemůžu a nechci chybět. /Milan/
