Okolo ČR V.část
Páté pokračování putování po co nejtěsnějším okolí státní hrabice ČR. A už dopředu můžu říct, že jsem za polovinou jak kilometrově, tak v počtu etap. Ale postupně.
4:55 nastupuji do vláčku.. Jihlava, České Budějovice, Nové Hrady. Vystupuju z vlaku silně rozespalej, je mi zima, kousek po silnici a pak bláto a kaluže, to mě trochu 
probudilo. V prvním kopci jde dolů vesta a ve druhém kopci i rukávy. České Velenice. Vietnamská ulice (jiná provozovna tam nebyla). Koláče a ice káva a jedu dál. No a přišel studený vítr a les bez sluníčka, jako že zima. Když už jsem někoho potkal tak to byl ebiker. U Staňkova zhoustl cyklo provoz a tam už bylo pár normálních cyklistů. U Sumečka 45 minut čekačka a tak jedu dál. V ostatních hospodách podivně prázdno a tak nezastavuju. Odbočka z trasy do Nové Bystřice, Muzeum veteránů - necítím se na veterána, auta mě nezajímají, ale v areálu je minipivovar. Bramboračka, utopenec-suprovej (nic jiného ani neměli) a výborná 11. No a pak nahoru, dolu až do Slavonic. Po 3tí se změnil studený vítr za teplý vánek a bylo to příjemnější. Projíždím Českou Kanadou a tak i bizoni byli, ale daleko od plotu. Slavonice. Ubytování na ubytovně Sport. Místní stálí obyvatelé... Bez komentáře. Ubytuju se, jedu do města na jídlo. Správce mi poradil... V jedné hospodě vařili do 15ti, ve druhé nikdo neseděl a tak návrat do první, utopence a pivo. Strejda Google mi u piva poradil a tak sedám znova na kolo. Je to jen kousek. Narvaná zahrádka i hospoda (jediná hospoda v turistickým městě, kde se vařilo??), ale měl jsem štěstí. Pivko z nějakého minipivovaru (zapomněl jsem jméno) a je dobré a slovenská pizza s brynzou a slaninou - to jsem nikdy neměl a bylo to supr. No a pak ubytovna sprcha a za světla jdu spát. Ujeto 96 km, nastoupáno 1173 m=SK-12,2
Krásné ráno, snídaně v Jednotě a v 8 už šlapu do pedálů. Abych se vyhnul silnici, tak "zkratka" přes Rakousko zakončená stoupákem se značkou 33%. Tlačím. Je to nahoru dolů furt a znova. Za Písečným kousek podél vody a pak zas nahoru dolů jen už to nejsou tak ostré kopce. Hraniční přechod Vratěnín, odbočka do vsi a svačinka. Pak první potkání s Dyjí – průzračná voda! A profil se zhoršil. Vranov hrad, Vranov město. Čas oběda. Sedám v první hospodě. Až tam jsem 
zjistil, že je ukrajinská s ukrajinskou obsluhou, jídlem i hudbou. Jen pivo bylo české. Závitky s mletým rybím masem byly tak akorát pro cyklistu na trase. Navíc jsem věděl, co mě čeká, trasu Podyjí jsem projel s BSP a prošel s ženou vlastní. Brutální stoupáky byly dva a oba mě donutily tlačit. Šobes vinice s odměnou v podobě ochutnávky a pak hup k Dyji a vyšlápnout poslední kopec. Cesta mezi vinohrady, pak slunečnice a kukuřice, bylo i konopí a proso. Pak hrůza hrůz Hatě. Jen jsem projel a měl jsem husí kůži - sem by mě nikdo normálně nedostal (obchodní šílenství plné kýče a v tomhle krásným počasí plné lidí !!??). Pak zas přišlo větší zvlnění, dva panelové stoupáky na signálce jsem fakt nedal. Hevlín, penzion, skoro naproti hospoda. Z hospody už jsem nedojel. Prázdné zadní kolo. No a tak na pokoji opravuju…no nešel sundat plášť, bo jsem měl měkké mont páky, pak jsem zjistil, že nefunguje pumpička. Naštěstí v batohu vánoční dárek od syna – CO2 plnění. Chvíli jsem tápal jak to funguje, ale pak najednou bylo nafouknuto, i děravou duši jsem opravil a tak jdu šťastný spát (bylo to předčasné radování – to předesílám). Ujeto 119 km, nastoupáno 1212 m=SK-10,3
V neděli o půl 4 odjíždí jedna rodina na ryby, že má pán batoh v autě jsme věděli všichni v penzionu, protože to křičel ze spodu nahoru na schodech asi 6 x a děti dvakrát běžely nahoru a dolů jako spojka. Před jejich odjezdem stihli vzbudit mimino na jiném pokoji – 40 minut řevu. A když utichlo začali kokrhat kohouti všude okolo…před šestou klid a v tom polka od vedle – asi aby nevzbudila manžela – šla telefonovat před penzion – pod moje okno. No a tak vstávám, vietnamec měl ve večerce od 6 otevřeno a tak po 7 přijíždím. Zavřeno, ženské nadávají, přijíždí Tomáš – náš vietnamec, se do něj dali a musel přiznat, že včera pil nějak víc….No takže odjíždím až před osmou. Kolo se vlní a hrká..po několika prohlídkách jsem našel závadu. Křivě nasazený plášť. Pumpička nefunguje, bombičku už nemám
, tak zamknu zadní tlumič (by mě to uhoupalo) a čekám na benzinku s kompresorem a nebo cyklo prodejnu na novou pumpu (dopředu prozradím, že ani jedno se nekonalo, takže jsem se dohoupal až do cíle). Napřed podél Dyje (už nebyla tak průzračná, ale krásně čistá), okolo Mikulova a pak se to tvrdě zavlnilo. Slunce peklo, takže ze mě teklo (rýmovačka). V jednom místě popadané stromy a tak trocha přenášení. Dochází mi voda a tak celnice u Břeclavi se hodí. Cola za 65 a pivo Mustang (hnus) za 59. No nekup to. Vodu jsem si nedoplnil s tím, že bude nějaká zastávečka. Nebyla!!!. Na Pohansko jsem neodbočil a vracet se mi nechtělo. Ještě předtím přejezd Dyje. Voda jako zelená kaše – prostě hnus z Novomlýnských nádrží. Trojmezí. Skoro čistá Morava se spojuje s kaší z Dyje…. No a pak už jen skoro 40 km po náplavce Moravy. Výhoda je, že se Morava klikatí, tak to trochu utíká. Povrchy se střídali od hlíny, přes šotolinu, hrubou šotolinu, písek…Hic, žádná voda, takže trochu melu z posledního. Kolo hrká…trošku mě to dostává do nepohody, ale naštěstí hned na kraji Hodonína hospoda. Cola, nealko pivo. Stojím u baru, číšník se diví té kombinaci, když začínám pít to nealko a objednávám 10% - tak na mě koukl a říká: „jste jak velbloud, aby se Vám neudělaly hrby…“.
3 pivka to zpravily, hrby na mě nejsou a tak se přesouvám k nádraží. U turků si koupím pizzu, 2 plechovky do vlaku a jedem. Trochu nepořádek v lístkách, protože mi na eshopu nastavili lístek na kolo do jiného vagonu než sezení? (asi o 3 vagóny dál), ale nakonec to nějak vystejnalo. Přestup v Brně je jeden velký zmatek, ale i to se podařilo a tak jsem ve 20:00 v HB. Ujeto 104 km, nastoupáno 527 m=SK5,1
počasí vyšlo supr, určitě nejlehčí úseky celého trailu okolo ČR. Jsem za půlkou jak opticky tak kilometrově, tak opticky i v počtu ujetých etap...
/Milan/
