KRK
To jsme si jednou u piva s Kadlikem povídali, že by bylo dobrý se někam podívat.
Samozřejmě jsme mysleli s kolem. Co třeba Chorvatsko v dubnu? Zavolali jsme Kruldovi a bylo nás tři. Padla volba na ostrov Krk.
Termín určen. Zajištění ubytování nebyl velký problém. Po nějaké době se k nám po mírném nátlaku přidal Pegy. Do jednoho auta se vejdeme a vše klapalo a tak se v noci ve tři hodiny vyráželo.
24.4.24: Vše klapalo jen to počasí se moc nesnažilo nám to usnadnit.
Déšť, déšť a déšť po celou cestu. Jen v Rakousku mrzlo, chumelilo a byla námraza, což v kombinaci s letními pneumatikami bylo v jeden moment hodně napínavé. Kamion se rychle přibližoval a my měli oči vyvalené hrůzou.
Pár km od moře půl metru sněhu taky nečekáte a s bikema na držáku za autem si v tu chvíli nepřipadáte normálně.
Po ubytování začalo pršet a pak se přidali kroupy. Tak jsme si dali pivo a čekali. Vyrazíme, nevyrazíme?
Vyšlo slunce tak honem na bike a na upravenou trasu oproti původnímu plánu.
Zjišťujeme, že je moře teplejší než vzduch a plánujeme koupel na další dny. Má být krásných 12°C. Cestou objevujeme několik pěkných pláží, kde by to šlo i bez plavek.
Pak začali padat další sračky z nebe a tak nastalo další zkrácení trasy. Cesta krásně bahnitá a tak jsme jako prasata. Jen přijedeme na barák začnou padat kroupy a pak už jen chčije a chčije.
K večeři tradiční tataráček a pivko ,ale spánkový deficit se začal docela brzo projevovat. No uvidíme zítra!
25.4.24: Druhý den. Ráno zjišťujeme, že je zima jak v únoru, a tak se odjezd odkládá na 11:00, protože leje. Trasa se trošku upravuje. Vlhkost je vysoká, ale občas vyleze i slunce.
Jedeme městem a stoupáme nahoru do kopců.
Krásnými stezkami mezi olivovníky, kde bylo plno kluzkých kamenů. Voda nám padala za krk (jak jinak na Krku) ze stromu. Všechny cesty mezi olivovníky lemovali kamenné zdi(gromače), kterých jsou desítky kilometrů. V městečku Šilo jsme si dali oběd a zajistili, že jsme letos první hosté v restauraci Portič. Olihně, brambory a k tomu dvě piva Ožujsko. Žádná sleva nebyla.
Pak už Kadlík s Kruldou odmítli pokračovat, a tak si trasu zkrátili. Já a Pegy pokračujeme po trase.
Jedno malé bloudění, u se vracíme se na trasu ( do kopce) a pak přišlo náročné klesání kde jsme víc šli než jeli a na konci proti nám stál bagr a boural skálu. Uhnul a my mohli pokračovat podle moře. Honili nás dešťové mraky a taky, že nás dohnali. Trošku jsme promokli. Déšť přešel a pak krásná cesta mezi olivovníky. Pak už nejkratší cesta domů, kde už Krulda a Kadlík připravovali večeři. Kuřecí steaky a pivko.
26.4.24: Ráno začalo jako obvykle snídaní a Kadlík prohlásil, že je Pegy úplně nesamostatný a ztracený. Já mám úplně mokré oblečení tak nevím v čem pojedu. Počasí nám snad konečně trochu vyjde. Vyrážíme po cyklostezce podél hlavní silnice a tak to pěkně upaluje. Po 15 km se to zlomí a nastává několik km stoupání. Na vrcholu kopce začíná další stoupání, ale nás to nezlomilo. Na dalším vrcholu jsme se rozdělili s tím, že se někdy zase sejdeme. Chtěli jsme s Pegym dobýt vrchol. Nešlo to. Z prvního výškového tábora jsme se museli vrátit a začalo klesání do základní tábora k moři. Chvilku jízda, chvilku chůze. Dole v přístavu Punat byla pěkná hospůdka a tam jsme se setkali všichni čtyři, dali si pivko a dobře se najedli. Poté proběhla porada kudy domů. Byla zvolena trasa přímá a relativně pohodová. Omyl! Okolo přehrady která slouží jako zásobárna pitné vody to šlo v pohodě jen na konci jsme narazili na skoro kolmou stěnu. Neohroženě jsme vrhli do zdolání tohoto svahu. Hurá vrchol zdolán.
Pak už jen domů, ale protože bylo ještě brzo navrhl jsem, podívat k moři do města Malinska. Voda byla studená a tak se koupel zase odložila.
Stoupání k domovu probíhalo v pohodě jen se nám najednou ztratil Krulda. Já, Pegy a Kadlík se už nějakou dobu opalujeme na sluníčku, které se konečně ukázalo.
Začal zvonit telefon a Krulda (náš bludisťák) se snaží zjistit kde je a jak se dostane za námi.
Navedli jsme ho k domovu a po jeho příjezdu už nastalo vaření večeře a zaslouženém popíjení pivka. Bylo to dneska náročné, ale zvládli jsme to a to slunce bylo jako odměna.
27.4.24: Ranní porada. Provedeme nákup a sjedeme se vykoupat do moře. Teplota cca 15°C a moře asi taky tak. Kadlík našel pláž ve stínu, aby nás slunce nesežehlo. Úkol splněn. Koupel proběhla a nikdo se nám nesmál, protože tam byla taková zima, že tam nikdo jiný nebyl. Na baráku si dáváme iontové nápoje a chystáme se vyrazit na poslední bike. Trasa kopíruje pobřeží a na závěrečné cestě nám svítilo sluníčko. Ve městě Njivice si dáváme pivko na promenádě a pak pokračujeme dále podél pobřeží do Omišalje na oběd. Objíždíme letiště a krajinou, která nám připomíná filmy o Vinetuovi sjíždíme k zapadlé pláži kde se již podruhé, ale tentokrát za slunečného počasí koupeme. Čtyři naháči na prázdné pláži. Pak už jen cesta domů. Poslední večeře tentokrát na terase.
28.4.24: Je tady poslední ráno naší bikové výpravy na ostrov Krk. Poslední snídaně. Co jsme mohli to jsme snědli a vypili. Auto tím pádem bude lehčí a bude to líp frčet. Za ty čtyři dny tady jsme nejezdili 230 km a nastoupali cca 3600 m. Trasy které byli naplánované se upravovali, protože počasí nám opravdu moc nepřálo nebo to opravdu NV některých místech prostě nešlo by biku projet. Přesto jsme si to užili. Krásná drsná krajina a nakonec i to koupání v moři bylo.
Děkuji Pegymu, Kadlíkovi a Kruldovi za to, že moc nenadávali na náročnost trasy (trošku teda jó), ale malovat trasy někde kde jsem poprvé v životě už prostě přináší občasné překážky. Zvládli jsme to a pozitivní je, že jsme neměli ani jeden defekt, což je vzhledem k terénu na Krku úspěch.
Cesta domů tentokrát beze sněhu a v pohodě. Tak zase se budu těšit na další akci. Biku zdar. /Rosťa/
